Trochu jiná princezna

14. Smlouvy

-Královna-

"Cože? Sofie? Moje Sofie?" vyjeveně jsem se na něj dívala. Proč mi to nikdy neřekla? Jsem její kamarádka. A co Conor?

"No víš, chodíme spolu už dva roky a já bych ji chtěl požádat o její ctěnou ruku." řekl nervozně a nepřestával si třít zátylek. Můj bráška s mojí nejlepší kamarádkou. Začala jsem se culit. 

"Vždyť mě znáš, bráško." odpověděla jsem mu a on mě objal. "Ale nejdřív pohřeb. Nezapomínej na otce."

"Na něho nikdy nezapomenu." odvětil a odešel. To já taky ne. Pomyslela jsem si a posmutněla. Na tenhle pohřeb nikdo nikdy nezapomene. O to se postarám.

-Král-

Jsou to už dva dny, kdy se dělají přípravy na pohřeb a Madison mi odjela. Celou dobu mám v hlavě jenom ji. Bojím se. Musím vydržet ještě tři dny. Tři zatracený dny než za ní přijedu. Luk bude vše řešit za mě. Vím, že je to hodně riskantní, ale já musím jít za ní. Je hrozně tvrdohlavá, kdo ví co může udělat. 

"Henry je tady vyslanec z Theronu." informoval mě Luk.

"Já myslel, že má přijít až za týden?" opáčil jsem nevyspale. Bez Madison nemůžu usnout.

"Přeložil si to, aby si mohl jet Mad. Zapomněl si?" řekl zvesela a mě tím zase trochu probral.

"Ať vejde." Nemám na něj náladu, ale chce vyjednat spojenectví, tak to musím přežít. Luk otevřel dveře a dovnitř vešel docela mladý muž. Černé delší vlasy a tmavé oči. Doufám, že jde o mír, protože on vypadá jako vyslaný na královraždu. Sedl si ke stolu. Opřel jsem se o lokty a pozorně si ho prohlédl. Luk má stejný názor jako já, tudíž zůstal v pracovně.

"Dobrá. Co nám může Theron nabídnout?" opáčil jsem s vážným hlasem. Musím se chovat jako král.

"Theron má silné vojsko, které jak jsme zjistili by se vám hodilo a ne jen této zemi, ale i Doldastamu. Teď když budete vládnou oběma říším, potřebujete dvojnásobný počet vojsek." opáčil a opřel se o židli. Zaklonil jsem hlavu na stranu a zaraženě jsem se na něj podíval. Král odkázal svou říši Madison, proto bylo tak nutné, aby hned odjela. V dopise si kladli velký důraz na slovo HNED. Už to chápu a chápu i tento sňatek. Otec to odjakživa věděl. Sakra musím si sním promluvit.

"A co chcete na oplátku?" zeptal jsem se znovu vážně. Hlavně nedávej najevo žádné emoce, tak mě to učili.

"Nabídka nebyla dokončena. Nabízíme i přívoz jídla každý měsíc, máte sice plno polí, ale Theron žije v blahobytu....."

"Ptám se co chcete na oplátku." přerušil jsem ho. Pokud nám chtějí dát tolik zásob, tak na oplátku chtějí něco hrozného. 

"Jste dvě silné říše a máte plno spojenců, ale jako mi máte jednoho velkého nepřítele." odpověděl mi. 

"Takže chcete abychom získali Anglický trůn." Došlo mi to. Anglie nemá žádné spojence. Chce všechny říše pro sebe a je to velmi silný protivník. 

"Ano. S naší pomocí a pomocí i ostatních vašich spojenců je můžeme porazit a konečně získat mír."

"Jste si nějak moc jistí, že máme hodně spojenců, kde berete tu jistotu?" Zarazil jsem se, naše říše nikdy neměla žádné spojence.

"Plno jim vám přinesl Doldastam. Například máte velmi silnou Západní říši." odvětil a usmál se. Ano má pravdu. Nejstarší bratr Madison. Zamyšleně jsem si prohrábl rukou vlasy. Má to plno výhod a ty by se nám teď hodně hodili. Nemám na výběr. 

"Dobrá, přijímám." odpověděl jsem rozhodně a podíval se na Luka. Přikývl, myslí si to co já.

-Královna-

Vzbudila mě Sofie. Jásala a třásla se mnou. Nevrle jsem se posadila a otevřela oči. 

"Madison já jsem zasnoubená! Zasnoubená!" křičela. Sakra Charlie, říkala jsem ještě ne.

"Sofie víš, že než se vyřeší všechny problémy a než se z Charlieho stane bohatý rolník s plno statky, tak to bude trvat dlouho. Budete zasnoubení strašně dlouho." řekla jsem trochu posmutněle a ona vytřeštila oči.

"Ty o nás víš?" zarazila se. Rozesmála jsem se.

"Řekl mi to předevčírem. Beze mě by jste se ani vzít nemohli." Hned jak jsem to dořekla strašně silně mě objala. Nemohla jsem dýchat. Všimla si toho a uvolnila stisk, ale pořád mě objímala. Začala plakat štěstím a pořád děkovala. Já se nad tím jen smála. Sofie + Charlie.

...

Celý den se řešili smlouvy a otcova závěť. Všichni museli souhlasit, že přijímají otcovi požadavky. Když se dostali k Charliemu, opatrně jsem se na něj podívala. Musí souhlasit a tím otce vlastně podvádí, a já budu muset celou tu smlouvu nakonec zrušit. Po chvíli konečně souhlasil a mě spadl kámen ze srdce, zatím.

Po celém nudném dni jsem si konečně mohla lehnout do postele a usnout. Jenže já neusnula. Pořád jsem se jen převalovala. Sakra bez Henryho se mi tak špatně spí. Ještě devět dní a já se zase vrátím za Henrym. Strašně mi chybí. Povzdychla jsem si a zavřela oči. Po dlouhé době jsem konečně usnula. 

-Král-

"Vážně chceš vyjet už teď? Říkal si, že pojedeš až ráno a jestli sis nevšiml, tak je hluboká noc. Všude jsou lidi kteří by tě mohli zabít......."

"Luku nech toho beru si s sebou celou četu. Nic se mi nestane. Chci vidět Madison co nejdřív." odpověděl jsem a upevnil brašnu na svého koně. Pokud by nás napadli, ubráníme se. Není se čeho bát. 

"Jestli to tady nějak poděláš, tak si mě nepřej bratranče." řekl jsem mu zvesela a nasedl si na koně. 

"Jestli se zabiješ, tak si mě nepřej." opáčil mi nazpátek a já vyrazil. Padesát dalších mužů se vydalo za mnou. Pojedeme celou noc, ale to mi vůbec nevadí. Stejně bych nemohl spát. Potřebuji vidět Madison.

...

Jeli jsme hodně dlouho, než jsem uslyšel rachot. Všichni zastavili a vytasili zbraně. Vytáhl jsem samostříl a rozhlížel se kolem. Byli jsme v lese, to je nevýhoda. Objevili se zničeho nic a začali na nás útočit. Nevím kdo to byl, asi jen zloději. Začal jsem střílet, ale velitel čety popadl mojí uzdu. Pochopil jsem to, i když jsem nechtěl rozjel jsem se a několik vojáků vyrazilo za mnou, ostatní bojovali. Díky bohu, že už nejsme daleko od Doldastamu. 

pokračování příště