Trochu jiná princezna

31. Štěstí

-Královna-

Uběhlo několik týdnů, ve kterých jsem zjistila zajímavou zprávu. Jsem znovu těhotná... Nevím jestli se radovat nebo smutnit. Král Essenu se nedozvěděl ani o mém potratu, takže naše smlouva stále platí, z toho ale nemám největší strach, nechci znovu potratit. Henry o tom ví, ale je stejně nejistý jako já. Vlastně jsme se ani neradovali. Henry má strach o mě a já zase o dítě.

Můj manžel mi nedovoluje žádné návštěvy, které by mě mohli rozrušit a proto je tady strašná nuda. To budeme muset napravit...

Vyšla jsem z pokoje a zamířila jsem do kuchyně. Řekla jsem kuchařce ať vypustí všechny slepice na královský dvůr. Hodně se divila, ale nakonec jsem ji přemluvila. Sissy a Ellie mi pomohli sehnat peří, které vysypou do velkého sálu. Zařídila jsem i hudbu na večer, která nám velmi ráda pomůže s neplechou v zámku. Alespoň jednou tady nebude taková nuda.

...

Zaklepala jsem na pracovnu a Henry mi s radostí otevřel.

"Co potřebuješ miláčku?" opáčil s dobrou náladou. Ta asi brzo skončí, nebo že by ne?

"Mohl by jsi prosím jít se mnou do velkého sálu. Potřebuji s tebou něco probrat." odpověděla jsem klidně, i když jsem se vevnitř smála. Zatvářil se zvláštně, ale nakonec vyšel ven z pracovny a zavřel za sebou dveře.

Vstoupili jsme do velkého sálu a já se podívala nahoru, na menší balkon kde byli holky. Přikývla jsem a ony dali znamení kuchařce.

"O co se jedná?" zeptal se zaraženě Henry. Holek si nevšiml, díky bohu. "Co je tak důležitého?"

Celý sál se začal plnit prostými lidmi a vojáky. Henry se na mě zkoumavě díval. Nic jsem mu neodpověděla a podívala se na kapelu. Začala hrát...

Tím začal i celý sál ječet. Slepice byli vypuštěny a peří padalo dolů k zemi. Všichni se smáli, včetně mě. Henry si mě však prohlížel s obočím nahoře. Zasmála jsem se tomu a začala chytat černou slepici. Ostatní se ke mně přidali, i Henry.

Vím že to nedávalo logiku. Pustit naschvál slepice a pak je zase chytat, ale byla to zábava. Přesně jako to peří padající k zemi, které je jako mlha, ve které se snažíte najít cestu. To mě bavilo.

Po chycení všech slepic, jsem popadla Henryho za ruku a zatáhla ho na parket. Byl sice už hodně unavení, ale nic nenamítal. Zbytek večera jsme protančili v peří. Bylo to jako sen. Dlouho jsem si neužila tolik zábavy, a jak se zdá, tak Henry taky ne. Když jste se na něho podívali, museli jste se smát. Dvě peříčka mu trčeli z hlavy a vypadali jako rohy. Ještě k tomu jeho rozcuchané vlasy... Je tak k sežrání.

Začala jsem se smát a vytáhla jsem mu pírko z vlasů. Takhle je to lepší. Podívala jsme se mu do očí. Ta jejich krásná modrozelená barva.

Přitáhl si mě k sobě a políbil mě na čelo. Odhrnul mi vlasy z obličeje. Dával mi pusy všude po obličeji. Měla jsem z toho záchvat smíchu. Po chvilce mě konečně políbil na rty. Byl to dokonalý okamžik.

Potom jsme pomohli s úklidem velkého sálu a když to už bylo hotové, vydali jsme se do našeho pokoje. Jenže já jsem nešla po svých. Měl mě položenou v jeho náručí. Je ke mně tak pozorný a laskavý. Nechápu jak jsem o něm mohla kdy pochybovat.
Je úžasný.

-Král-

Vzbudilo mě zaklepání na dveře. Opatrně jsem pustil Madison a šel otevřít.

"Vaše Veličenstvo...." začal udýchaně.

"No?" opáčil jsem, když nepokračoval.

"Ehm... Král Západní říše... Královna Amelie... Přišel Vám dopis."dokončil konečně a podal mi dopis. Poté hned odešel. Čekal jsem nejhorší, však tohle mi spíše vytvořilo úsměv na tváři.

Došel jsem k Madis a začal jsem ji budit.

"Mad vstávej. Mám pro tebe dopis od tvého bratra." řekl jsem ji. Ihned si sedla a vytrhla mi dopis z ruky.
Musel jsem se tomu usmát. Sedl jsem si vedle ní a čekal až dočte tu radostnou zprávu.

-Královna-

Dráha Madison,

Píši ti protože Amelie porodila, máme holčičku. Vím, že by jsi mi asi nadávala, ale pojmenoval jsem ji Madison, po jedné hodně statečné dívce. Je opravdu nádherná. Brzy se na ni budeš muset zajet podívat. Toť asi vše.

Tvůj milovaný bratr a král Thomas Daniel Blackett.

Ukápla mi slza. To je ale podvraťák, dát jí mé jméno, kdo by řekl že je blbý jak patrona... Usmála jsem se.

"Henříčku já jsem teta." oznámila jsem mu. Pousmál se a nasadil výraz: "Já vím."

Všichni teď budou mít svou rodiny. Začalo to Thomasem, ale Thomasem to nekončí. Pak přijde Charlie a poté zase já, no a kdo ví, možná za pár let budeme požehnávat Liamovi...

pokračování příště