Trochu jiná princezna

10. Bratranec

-Královna-

"Henry!" volala jsem na mého manžela, když jsem k němu šla.

"Ano, co se děje?" zeptal se starostlivě.

"Já budu nahá ležet na nějakém kameni, polijí mě krví a budou na mě něco kreslit nožem! Děláš si ze mě srandu, že jo?!" syčela jsem na něj. Je mi jedno, že jsme na naší oslavě svatby a je mi jedno, že se na nás všichni dívají.

"Pojď." Chytl mě za předloktí a táhl mě pryč, do pracovny. Otevřel dveře a dovedl mě k židli. Vrátil se, aby zavřel dveře a pak si sedl ke stolu. Taky jsem si sedla a založila jsem ruce na hrudi.

"Takže?" sykla jsem a čekala na vysvětlení.

"Je to tradice." odpověděl a třel si zátylek.

"Co je mi do nějaké debilní tradice!" Jsem strašně naštvaná.

"Pšt. Uklidni se, prosím." sykl Henry, ale já nemám v plánu se uklidnit.

"Nemám proč se uklidňovat Henry. Já to neudělám, slyšíš mě, neudělám! Je to nechutná tradice, která je úplně k hov..."

Nahnul se nade mě a začal mě líbat. Neodtáhla jsem se. Nechtěla jsem. Naše vášnivé hřejivé polibky se rozplývali jeden v druhý. A pak se odtáhl... celé to pokazil.

"Už si se uklidnila?" zeptal se s úšklebkem. Znovu jsem si založila ruce na hrudi a naštvaně jsem se na něj podívala.

"Kdy to bude?"

"Ale co?" zeptal se, i když jsem věděla, že to ví o čem mluvím. Nahnula jsem hlavu a čekala. Povzdychl si opřel se o stůl.

"K večeru. Potom hned půjdeme do vany a spát. Nebude to zase tak špatné." řekl a pokrčil rameny.

"Dobrá tedy." řekla jsem rozhodně a vstala. Taky vstal a nevěřícně se na mě podíval.

"Teď pokud mě omluvíš, jdu na svojí svatební oslavu a pořádně si ji užiju." řekla jsem vážným tónem, který používám jako ironie. Odešla jsem z pracovny a vyrazila k sálu.

"Mad?" Zarazila jsem se. Ten hlas. Toho člověka znám. Zadržela jsem dech. Co ten tady dělá?

"Já nejsem žádná Mad. Jsem královna Morrganu." řekla jsem přísně. Otočila jsem se a setkala se s jeho pohledem.

"Slyšel jsem, že si se vdala." řekl naštvaně. "Slíbila si mi, že počkáš na mě." Dělá si ze mě srandu?

"Viděla jsem tě s Carmen, Luku." přiznala jsem se. Zaraženě se na mě díval. Černé vlasy mu spadly do obličeje a on si je zase odhrnul.

"Co mi na to řekneš?" zeptala jsem se ho. Nemá co říct.

"Ty si pak hned utekla, že?" řekl rozhodnutě. Otevřela jsem pusu k protestu, ale pak mi došlo, že je to pravda. Zadívala jsem se do země. "Začala mě líbat, ale já se odtáhl, Mad."

"Neříkej mi tak, Luku. Já jsem královna, žádné tvá přítelkyně." sykla jsem.

"Mad..."

"Omluv mě prosím, ale dneska jsem se vdala a ráda bych šla na svůj večírek." řekla jsem a rychle se otočila. Vešla jsem do sálu a přidala se k hostům.

-Král-

Vyšel jsem z pracovny a uviděl Luka.

"Luku." řekl jsem zvesela a vydal se za ním.

"Bratránku." Objali jsme se a vydali se do sálu.

"Tak dlouho jsem tě neviděl. Tak co nového?" zeptala jsem ho. Udělal jsem z něj svého pobočníka.

"Potkal jsem svou starou lásku. Víš, jak jsem ti o ni povídal."

"Ano, vím. Rozhodně neváhej, pokud ji miluješ snaž se o ní." Určitě svou lásku získá a bude stejně šťastný jako já.

Uviděl jsem Madison. Šel jsme za ní. Musím jí ho představit. Zastavil jsem vedle ní a Luk se držel za mnou.

"Madison, tohle je můj bratranec Luk, je z něj můj pobočník, nastěhuje se do zámku." řekl jsem vesele. Z jejího obličeje se vytratila barva. Vytřeštila na mě oči a zrychleně se nadechovala.

"Děje se něco?" Pohladil jsem ji na tváři.

"Luk je tvůj bratranec?" zeptala se vyjeveně.

"Ty ho znáš?" řekl jsem nedůvěřivě. Odkud by se mohli znát. Naklonil jsem hlavu.

"Ne. Neznám." odpověděla. "Ráda vás poznávám, Luku."

"Potěšení je na mé straně, Vaše Veličenstvo." řekl Luk a uklonil se.

-Královna-

Nemohla jsem klidně dýchat. Luk je jeho bratranec! Proboha. Stěhuje se do zámku. Budu ho vídat každý den. Až bude nějaká možnost, promluvím si s ním. Musím.

Oslava svatby pomalu končila a mě došlo co se stane teď. Otevřela jsem dveře pokoje a vešla. Sissy a Ellie už tam na mě čekaly. Oblékly mi něco podobného noční košili a vedly mě pryč. Vešly jsme do sálu, kde už nikdo nebyl. Když jsme došly k zadní části a Ellie zaklepala na zeď. Otevřela se a já vešla. Byla to tmavá místnost, kde byl jen velký kamenný stůl. Henry stál naproti mě, taky jen v obyčejném oblečení, které se dá lehce sundat a zase nasadit. Nervozně jsme se na sebe usmáli. Sundali nám věci a položili nás na stůl. Byl příšerně ledový.

Přišla ke mně jedna z bab. Henry natáhl ruce a já udělala totéž. Stiskl mi je a já zavřela oči. Začali na nás lít krev. Co je tohle sakra za rituál? Jaký de... člověk ho vymyslel?

Krev začala padat na moje tělo a začalo kreslení těhotenských ornamentů. Když jsem ucítila ledovou, ostrou čepel nože na své kůži, zachvěla jsem se. A najednou jsem ucítila ostrou palčivou bolest. Au. Nůž mi vjel do kůže a já potichu sykla. Henry se pokusil zvednout hlavu, ale jedna porodní bába mu ji chytla. Pevněji stiskl mé dlaně, jako by se ptal: "Jsi v pořádku?" Na oplátku jsem ho palcem pohladila a on zase zjemnil stisk. Otřeli mi mou pravou krev a pokračovali. Zůstala jsem naprosto nehybná, alespoň teď.

Rituál skončil a ony nás oblékly a odvedly do komnaty. Hned, jak za sebou zavřely dveře, Henry mě vzal za ruku a odtáhl mě do koupelny.

"Sundej si to." řekl a pokýval hlavou k mému oblečení. Vytřeštila jsem oči a on se otočil. Vysvlékla jsem se a sedla si do vany. Umyla jsem ze sebe krev a přitáhla si nohy k tělu.

"Dobrý." řekla jsem potichu a on zamířil ke mně. Prohlédl si mé záda a sáhl na ránu. Sykla jsem. "Tak co?"

"Je to v pořádku. Není to hluboké." řekl a oddychl si.

"Ale nikdy nebudu mít dítě." opáčila jsme posmutněle.

"To není jisté, Madison." řekl klidně. "Má matka taky otěhotněla a to jí pořezaly, měla i horší zranění než ty, ale zvládla to."

"Já nejsem tvoje matka." řekla jsem vážně. Zamračil se, urazila jsem ho.

"Vím, že nejsi má matka, jsi má žena."

"Promiň." Určitě svou matku miloval a já ani nevím, co se jí stalo.

"Běž spát. Za chvíli přijdu." řekl a otočil se. Oblékla jsem se, pohladila ho na rameni a odešla do pokoje. Dneska byl hodně dlouhý den, možná až moc dlouhý. Potřebuji zapomenout na korunovaci, rituály, svatební noc a hlavně na Luka. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Luk je bratranec Henryho? Můj Luk?

Lehla jsem si do postele a vymazala jsme všechny myšlenky. Usnula jsem ještě dřív než se Henry vrátil.

pokračování příště