Trochu jiná princezna

21. Spory mezi králem a jeho synovcem

-Král-

"Vaše Veličenstvo, zbývají tři dny do útoku na Anglii. Do té doby by jste se měl pořádně prospat, aby jste se při bitvě nezranil." opáčil jeden ze strážců. Vyspat se a jak asi? Celý svět se mi hroutí. Stratil jsem Madison. Jak bez ní mám žít? Jak?

"Henry jsi celý bledý, běž se prospat nebo tři dny nikam nejdeš. Takhle nemůžeš do boje." říkal mi vážný hlas Luka. Ušklíbl jsem se.

"Já do Anglie musím jet." opáčil jsem a díval se přímo před sebe. 

"Mohli by jste ho, prosím, odvést do jeho komnaty. Už začíná zase bláznit." opáčil Luk dvěma strážným a ti mi pomohli dostat se do postele. Jen  jsem tam tak ležel a díval se do stropu. Mám vůli ještě žít? Ano, mám. Madison nemusí být mrtvá a může mě potřebovat. Při vzpomínce na Madis jsem usnul. 

-Královna-

Vzbudila jsem se v posteli s králem. Vytřeštila jsem oči a podívala se na druhou půlku postele. Král spal. Rychle jsem se podívala na sebe. Mám na sobě šaty. Oddychla jsem si a postavila se.

"Kam to jdete, lady?" zeptal se rozespale král. 

"Ehm, nechtěla jsem vás budit a tak jsem si řekla, že si zajdu na snídani." odvětila jsem nervózně.

"Pojďte si lehnout vedle mě, lady Elizabeth. Skoro jste se nevyspala." řekl rázně a já neměla na vybranou. Znovu jsem si lehla a on mě objal svou paží. Strašně mi to připomnělo Henryho. Představila jsem si, že je to on a že jsme doma. Stačila chvilka a usnula jsem.

-August-

Kde je? Celý včerejšek jsem ji neviděl a dneska ani není ve svém pokoji. Jindřich o tom musí něco vědět. Vešel jsem do jeho ložnice a zarazil jsem se. Madis ležela v jeho objetí a spala. Král se na mě podíval a ušklíbl se. Pohladil Madison po vlasech.

"Co potřebuješ, Auguste?" zeptal se s velkou radostí. Zaťal jsem ruce v pěsti. Je to jen divadýlko. Madis to dělá aby ho pak mohla zabít. Není to skutečné. Povzdychl jsem si.

"Snídaně je na stole. Přišel jsem vás vzbudit." odpověděl jsem klidným hlasem, ale vevnitř mě to skřípalo.

"Ale ne. My ještě nechceme vstávat. Jsme tak strašně spokojení vedle sebe." řekl Jindřich a dával důraz na to my.

"Snídaně. Tu bych si dala. Mám hrozný hlad." řekla rozespale Madis a já se nad tím usmál. Vyhrabala se z peřin a zamířila do jídelny. Ušklíbl jsem se na Jindřicha a šel za Madis. Tak ta umí lidi naštvat. 

-Královna-

Byla jsem Augustovi vděčná za záchranu. Kdybych si nepředstavovala, že je to můj manžel, tak bych se asi pozvracela. A měla jsem jsem namále. Když mě pohladil po vlasech udělalo se mi šoufl. 

Sedla jsem si na židli, daleko od králova místa a čekala až přijde král. Ten přišel okamžitě. Posadil se na své místo a začal mě hledat. August si sedl vedle mě a tím mě trochu schoval. Pousmála jsem se na něj.

"Co si tam dělala?" sykl na mě. Zamračila jsem se.

"Jak to mám vědět. Udělalo se mi venku špatně a on mě odnesl k sobě do pokoje. Já jsem prostě jenom usnula." sykla jsem mu nazpátek. Chtěl něco říct, ale král ho přerušil.

"Lady Elizabeth, prosím sedněte si vedle mě. Mám zde místo." Snažil se mluvit mile, ale přitom i naléhavě. Povzdychla jsem si a vstala. Jenže August mě zase přitáhl zpátky na židli. Silně mi držel rukou stehno. 

"Jí se tady sedí dobře." odpověděl za mě August. Král se na něj pohrdavě podíval. August mi stiskl stehno ještě víc a až mě to zabolelo. Dala jsem mu mojí ruku na tu jeho a on se na mě zaraženě podíval. Došlo mu to. Zjemnil stisk a omluvně naklonil hlavu. Pousmála jsem se. Bez něj bych to tady asi vážně nezvládla. 

-August-

Začal jsem ji hladit. Asi jsem ji vážně držel až moc silně. Jak budeme sami hned se ji omluvím, za všechno co se stalo. Určitě mi to ještě neodpustila. Proboha ona je vdaná a ještě k tomu je to královna. Jak jsem si mohl myslet, že by se do mě zamilovala?

"Auguste přijď za mnou do pracovny." poručil mi Jindřich po snídani. Nezbývalo mi nic jiného než jít za ním a nechat Madison samotnou. Zavřel za mnou dveře. 

"Co to mělo znamenat?" sykl na mě.

"Seděla vedle mě jestli sis nevšiml." odpověděl jsem mu prostě.

"Ztrapnil si mě před našimi hosty."

"Chtěl si říct, před tvými hosty. I já jsem host nemyslíš?" řekl jsem arogantně. 

"Nemá o tebe zájem. Je moje. Přestaň s tím nebo to s tebou špatně." ignoroval mou otázku. Otočil se a odešel pryč. Neboj se strejdo se mnou to špatně nedopadne, ale s tebou ano.

-Královna-

Tři dny. Utíká to strašně rychle. Dnes je oslava nějakého osvobození Anglie. To by se mohlo hodit. Pokud mi má věřit, že o něj stojím, musím mu namluvit, že jsme se vyspali. Tudíž je na ředě krok třetí. Opít ho bude moc těžké a navíc by si i tak mohl myslet, že lžu, proto mám své osvědčené uspávadlo. Dám mu ho do vína, dnes večer.  Lehla jsem si na postel a přemýšlela o Henrym. Věří tomu, že jsem stále naživu? Našel si nějakou děvku? Spí se mu stejně špatně jako mě? 

Nechápu jak se to povedlo, ale usnula jsem.

...

Někdo se mnou třásl. Neochotně jsem otevřela oči a spatřila vyděšeného Augusta.

"Co je?" opáčila jsem nevyspale. Oddychl si a spadl na postel vedle mě. 

"Vyděsila si mě. Spíš už půlku dne. Je večer." zdělil mi a já vyskočila na nohy. 

"Cože je?" vyjeveně jsem se na něj dívala. Přeběhla jsem k oknu. On už je opravdu večer. Z pod postele jsem vytáhla svůj prsten. Nasadila si ho a opatrně otevřela víko. Je tam. Usmála jsem se a znovu ho zavřela.

"Madis co to je?" zeptal se podezíravě August. Vstal a vydal se za mnou. 

"Tohle musím podstrčit tvému strýci." řekla jsem potichu, aby nás někdo nezaslechl.

"Ty mu dáš jed?" zarazil se. To by byl dobrý nápad.

"Ne, jen uspávadlo, ale na něco si kápl. Nemáš nějaký?"

"Ty si se zbláznila." řekl spíše pro sebe. Pořád jsem čekala na jeho odpověď. Povzdychl si. "Ne kruci, nemám. A ty nic takového nedělej. Uspávadlo beru, ale jed? Pokud chceš někoho zabít, tak důstojně." odvětil naštvaně. Došlo mi to. Jeho bratra kdysi otrávili. Já jsem ale blbá. 

"Promiň." řekla jsem do ticha. Jen kývl hlavou na souhlas.

"Jen mi slib, že to nikdy neuděláš. Nikdy neotrávíš člověka." 

"Slibuji." odpověděla jsem vážným hlasem a on se pousmál. Vyrazili jsme. August ho zabavil a já mu dala do vína prášek. Vypil ho. Když začal usínat, odvedla jsem ho do ložnice. Položila ho na postel a řekla mu něco laškovného. Díky bohu, pak byl v limbu. Zavolala jsem Augusta. Musí ho vysvléct, aby to bylo věrohodné. Já bych to rozhodně udělat nemohla, už teď se mi hnusí. Počkala jsem na něj před pokojem. 

"Hotovo." řekl když přišel. Přikývla jsem a rozloučila se. Brzo ráno si lehnu ke králi. Jsme blízko konce. Brzy naposledy vydechne. 

pokračování příště