Trochu jiná princezna

30. Vše jak má být

-Král-

Nechtěl jsem se s Lukem bavit. Před chvíli jsem se probral z transu a on mě už otravuje. Madison s ním řešit nemusím. Je to moje žena a ne jeho. Jenže měl pravdu. Když začal s tím, že ji mám podporovat, nezvládl jsem to. Madison přišla o dítě a já se nemůžu tvářit jako že se nic nestalo.

Z našeho nepříjemného rozhovoru nás vyrušil křik. Oba jsme se podívali na kamenný plot, který ohraničoval zámek, a podivili se. Rozeběhl jsem se směrem ke skále. Podíval jsem se dolů. Bylo tam tělo...Nehybné tělo dívky.

Zatím co Luk běžel pro pomoc,tak já se vydal dolů za ní. Čím blíž jsem byl, tím víc jsem se víc bál. Ta dívka vypadala jako Mad. Zrychlil jsem.

Stačila chvilka a ocitl jsem se tváří v tvář s... Madison. Zhluboka jsem se nadechl. Opatrně, ale rychle jsem ji vzal do náručí. Nesmí mi umřít, ne to nedovolím.

Vzal jsem to cestou zpátky a i když jsem už nemohl, nezastavoval jsem, spíše jsem ještě zrychlil. Kvůli Madison. Kvůli ni jsem na všechno zapomněl. Na vše co se poslední dny dělo. Na Anglii, potrat, krále Essenu... To mě přestalo zajímat. Proč? Kvůli mojí malé zraněné Madis. Kvůli ni bych klidně i zemřel.

Nahoře mi pomohli strážní s Lukem a odvedli jsem Madison do naší ložnice, kde za ni přijde lékař.

Informoval nás o stavu Madis a já se konečně uklidnil. Má pár modřin a krvácí ji noha, ale dostane se z toho. Není to žádný vážný smrtelný stav.

Celý zbytek dne jsem se od ni nehnul a pozoroval jsem její spící tělo. Musím si přestat myslet, že je vše její chyba. Je tak slabá a nevinná. Snaží se nastolit ve světě mír, jenže sama to nezvládne. Kdyby si alespoň nechala pomoct...

Povzdychl jsem si a položil hlavu na postel. Netrvalo dlouho a já usnul.

-Královna-

Otevřela jsem oči a setkala se se spícím Henrym. Měl položenou hlavu na posteli, ale jinak seděl na židli. Pohladila jsem ho po vlasech. To kvůli tobě se mi tohle všechno děje, ale musím říct, že bych to nikdy neměnila. Je to můj Henry a mým taky zůstane. Miluji ho, celým svým srdcem.

Hladila jsem ho po vlasech a nemohla se přestat usmívat. Já jsem chodící pohroma a on je bojový typ, který mě z toho vždy dostane. Nemůžu uvěřit, že nám naše manželství vyšlo, že jsme se do sebe zamilovani.

Podívala jsem se z okna. Slunce už je na obzoru a nejsou zadělané závěsy, to ho jistě probudí. Opatrně jsem se pokusila vstát, zavrtěl se. Strnula jsem v pohybu. Po chvíli jsem se znovu dala do pohybu a to jsem dělat neměla. Nevšimla jsem si, že vstal ze židle a že stojí za mnou.
Objal mě kolem pasu a čichl si k mým vlasům.

"Už vypadáš normálně. Co se vlastně včera stalo?" opáčil a otočil se mě čelem. Nemohla jsem se mu dívat do očí a tak jsem pozorovala dveře za ním.

"Mad." Tak to mě zarazilo. Bolest v jeho hlase a jak vyslovil mou přezdívku od Luka. Konečně jsem vyhledala jeho oči.

Smutek a žal mě doslova propaloval.

"Potřebovala jsem být chvilku sama." začala jsem vyprávět.
"A tak jsem šla na tu skálu. Než jsem se však nadála, slyšela jsem tebe a Luka mluvit o mě. Stačila chvíle a já byla na dně, a to doslova. Zapomněla jsem kde stojím a spadla."
Celé to bylo prosté a jednoduché. Žádný problém.

Henry měl plno emocí na tváři. Smutek, pochopení, zlost, trápení, lásku. Čekala jsem na jeho odpověď. Jedno jediné slovo by mi stačilo, jenže on odpověděl jinak než jsem čekala.

Povalil mě na postel a začal mě vášnivě líbat. Měla jsem na sobě jen košilku, takže neměl problém ji sundat. Jeho polibky se sunuli níž. Od mého krku až k podbřišku. Sundal si oblečení a začal mě zahrnovat vřelými polibky. Čím déle zkoumal celé mé tělo, tím více jsem ho chtěla.
Netrvalo dlouho a stalo se to, na co čekala. Zavzdychala jsem. Přirážel a to mě nutilo k dalším vzdychům. Nebyla jsem však jediná kdo vzdychal...

Po nějaké době si lehl vedle mě a objal mě. Já se mu ale vykroutila a lehla si na jeho rychle bušící hrudník. Přizpůsobil se a znovu mě objal.
Oba jsme se jenom snažili uklidnit náš dech. Tohle bylo lepší než prvně. Teď už jsme věděli jak na to.

-Král-

Nemohl jsem se ji nabažit. Přece je to jen moje Madis. Ať o ni pochybuji nebo ne, je to moje spřízněná duše a mojí taky zůstane.

"Miluji tě." řekl jsem do ticha a podíval se na svou hruď. Madison spokojeně oddechovala.

"Taky tě miluji Henry." odpověděla mi. Usmál jsem se a začal si hrát s pramínky jejích vlasů. Takhle to má být. Takový život bych chtěl mít každý den. Ale kdo říká, že ho takový mít nemůžu? Dokud mám svou lásku, vše je možné...

pokračování příště