Strašidelné příběhy

#1- copánky ✔

‼️Všem, co toto veledílo budou číst zcela poprvé: jedná se o tvorbu převážně z roku 2018, a to už je nějaký ten čas zpátky :D Proto témata příběhů dost často obsahují ta typická hororová klišé, kterým se sama dnes směju a dobře si uvědomuju, že tahle sbírka dost jasně odráží začátky mé tvorby. Ačkoliv jsem se pokoušela v minulosti příběhy opravit a zbavit se chyb, nezaručím vám, že mé tehdy ještě stále gramaticky nedokonalé oko zachytilo vše a v současné době nemám čas ani prostor opravovat staré příběhy. Jsem si chyb vědoma, nemusíte mě na ně upozorňovat do komentářů a dávat mi češtinské rady: vloni jsem úspěšně odmaturovala s nejlepšími výsledky a v současné době příležitostně profesionálně píšu na pozici redaktorky.
Proto si prosím zkuste alespoň vychutnat cestu další mladé amatérské autorky, která se dnes dívá zpět kriticky, ale s úsměvem a nostalgicky vzpomíná na začátek své tvorby :D

Jako malá jsem s rodiči žila v rodinném domku u lesíku. Bylo to krásné místo, ačkoliv se tam stala ta nejpodivnější věc v mém životě.

Bylo mi asi osm let, když jsem ji uviděla poprvé...

Tehdy jsem ležela v posteli, a než jsem usnula, vymýšlela jsem si příběh a dívala se směrem k lesu. Najednou jsem v té tmě uviděla stín. Byla jsem sice vystrašená, ale hlavně zvědavá. Vylezla jsem z postele k oknu a podívala se dolů. Mhouřila jsem oči do tmy a snažila se to něco zaostřit, a povedlo se. Z okna odněkud dole svítila světla, což mi umožnilo, že jsem zaostřila obrys malé holčičky, menší než já, která měla vlasy ve dvou krátkých copáncích. Měla jsem pocit, že se mi podívala do okna, což mě vylekalo a tak jsem se běžela schovat do postele. Další ráno jsem to vykládala rodičům, ale samozřejmě mi nevěřili a uklidnili mě, že se mi to jen zdálo. Ale já věděla, že to nebyl žádný přelud.

Brzy jsem na ni ovšem zapomněla. Vyrostla jsem a až do svých dvaadvaceti let jsem si na ten večer nevzpomněla. Jenže jsem v noci nemohla spát a tak jsem bezcílně brouzdala po internetu. Četla jsem si horory, ale žádný mě pořádně nevyděsil. Chtěla jsem jít spát, jenže pak jsem narazila na starý článek o vraždě malé holčičky. Děvčátku byly čtyři roky, když jí její opilý strýc ubodal nůžkami a ustřihl jí její dlouhé vlasy v copáncích. Po dočtení toho články mi přeběhl mráz po zádech, když jsem si vzpomněla na ten večer, kdy jsem uviděla malou holčičku, jak se mi podívala do okna. Byla jsem si jistá, že to má spojitost.

Byla jsem vystrašená, ale musela jsem zjistit víc. Ruce se mi klepaly, když jsem hledala další odkazy. Přemístilo mě to nás nějakou stránku o nadpřirozenu. Tam se psalo to, že tahle holčička teď probodává své oběti nůžkami a stříhá jim vlasy, ze kterých si dělá copánky. To už bylo hodně strašidelné. Začala jsem se bát, i proto, že jsem měla hlavu plnou právě přečtených hororů. A pak vypadl proud. Měla jsem pocit, že asi umřu strachy. Vzala jsem baterku a šla nahodit pojistky. Když jsem procházela kolem okna, zdálo se mi, že tam vidím stín. Byl to jen okamžik, ale stejně jsem si byla jistá, že to bylo skutečné.

Pak se ozval zvuk, ze kterého mi ztuhla krev v žilách. Cvaknutí zámku. Byla jsem vyděšená jako nikdy a rychle jsem se běžela schovat do svého pokoje. Zamkla jsem se a zahradila dveře skříňkou. Za chvíli se ozvalo škrábání na dveře. Zalezla jsem do skříně. Modlila jsem se, aby se to, co bylo za dveřmi, nedostalo dovnitř. Škrábání přestalo. Místo toho se ozývaly hlasité rány, jak se to něco snažilo prolomit dveře. Bohužel,ta věc měla větší sílu, než jsem si myslela, že má. Prolomila dveře a skříňka spadla na podlahu.

Teď jsem si jí mohla skrz škvírku ve dveřích skříně v měsíčním světle prohlédnout. Byla to asi čtyřletá holčička, pobodaná do krve a měla spletené copánky z různých pramenů vlasů. Všechny barvy, vlnité i rovné... Byly spleteny do sebe. Začala na mě volat dětským hláskem: ,,Pojď sem a upleť mi copánky!" Očima přejížděla po pokoji. Já se krčila ve skříni a začala jsem dostávat křeč do nohy. Potřebovala jsem se protáhnout.

Pomalu jsem se začala hýbat, ale rukou jsem z poličky shodila nějakou krabičku a ta spadla na zem. Holčička upřela pohled na skříň a vydala se k ní. Prudce otevřela dveře a vytáhla mě ven. Vzala si do krvavé dlaně pramínek mých vlasů. ,,To jsou krásné vlasy," rozzářily se jí nadšeně oči. ,,Je jich pro tebe škoda," pokračovala. Vytáhla odkudsi nůžky a sevřela mi krk. ,,P- prosím neubližuj mi!" sípala jsem, ale ona mi špičkou nůžek namířila na hrudník. ,,Musíš zaplatit za to, že jsi se o takovou krásu neuměla postarat!" Poslední, co jsem kdy cítila, byl kov pronikající do mého srdce.

Vítám zde všechny milovníky hororů, kteří hledají originální sbírku strašidelných příběhů. Doufám, že se vám budou příběhy líbit (a budete se bát 😈)