Strašidelné příběhy

#38- dejte pozor na dítě!✔

Jednou pozdě večer jsem se vracela z práce. Těšila jsem se, až si konečně odpočinu a s myšlenkami na víkend jsem zahnula do jakési postranní uličky, kudy jsem normálně nechodila.

Ze tmy přede mnou se ozývaly podivné zvuky. Jakési sípání a chrčení. Rozsvítila jsem baterku a spatřila ženu ležící na zemi s prokousnutým krkem. Vedle ní leželo v zavinovačce malé dítě.

Šla jsem blíž k té ženě. Viděla jsem, že je opravdu vážně zraněná a tak jsem zavolala policii a záchranku. Klekla jsem si k ženě snažila se najít nějaké stopy toho, jak jí mohl někdo takhle zranit.

Najednou otevřela oči, chytila mě za zápěstí a sípavým hlasem promluvila. ,,Dejte... Pozor na... Na dí-tě," promluvila. Pak jí hlava spadla na stranu. Zkontrolovala jsem pulz, ale žádný neměla . Byla mrtvá.

Potom jsem přešla k dítěti. Spalo, ani netušilo, že mu někdo právě zabil matku. Vypadalo tak... Křehce, nevinně a zranitelně, až z toho bolelo srdce. Rozhodla jsem se, že vyplním přání té ženy a dám na něj pozor.

O pár let později

Dnes bylo malému Dannymu šest let. V kuchyni jsem mu připravovala dort a na okamžik se ve vzpomínkách zatoulala k případu, jak jsem svého nevlastního syna získala.

Vrah té ženy se nenašel. Policie si s tím nevěděla rady, protože nikdo na místě činu kromě ní a Dannyho v té době nebyl. Já jsem si Dannyho vzala po všech těch dlouhých procesech k sobě a chystala jsem se mu říct, jak to doopravdy je. Nezasloužil si žít ve lži.

,,Danny! Pojď dolů!" Zavolala jsem pod schody a ze shora se ozval zvuk pádících nohou. Danny vběhl do kuchyně a skočil mi do náruče.
,,Všechno nejlepší, zlatíčko," popřála jsem mu a předala dárek.

Potom jsme seděli u dortu a přišlo mi, že je to ta správná chvíle pro to, co mu chci říct. ,,Danny, jsi už velký kluk a myslím, že to, co ti řeknu máš právo vědět. Jsi můj nevlastní syn. Tvoji maminku před lety někdo zabil a tak jsem si tě k sobě vzala já. Ale to nemění nic na tom, že tě miluji jako vlastního a nedokážu si představit život bez tebe."

Danny chvíli koukal pod stůl, ale pak se začal smát. ,,Já to vím, že je máma mrtvá," pronesl hlasem příliš hlubokým na šestileté dítě. Zablesklo se mu v očích. ,,To já jí zabil," dodal šeptem. Zalapala jsem po dechu. ,,Danny, vždyť ti byly tři měsíce!"

Danny si pohrdavě odfrknul. ,,Možná jsem jako dítě vypadal, ale jsem starší. Mnohem starší. Už tisíce let přežívám v tělech jiných. Mimochodem," sklouzl pohledem k dortu. ,,Ta šestka je skoro přesná ale dovol, abych ten dort trochu upravil."

Vzal nůž a vedle šestky z polevy vyřezal do dortu dvě další. ,,Teď," dodal, když skončil, ,,tě budu muset zabít, jako jsem zabil svou matku. Víš už, co jsem zač, stejně jako má matka před tím. Ona to taky zjistila. A stejně jako ona musíš zemřít."

Začal se ke mně přibližovat s nožem v ruce. V tu chvíli mi teprve došel význam slov té ženy. Nemyslela, abych dala na její dítě pozor v tom smyslu, že se o něj mám starat a přijmout ho za vlastní. Ne.

Znamenalo to, že jsem toho ďábla v těle dítěte měla nechat v uličce a dát si na něj pozor. Nenechat ho, aby si pohodlně žil, zatímco spřádal plány, jak mě zabít.

Stál u mě s chladná čepel nože se dotkla mého krku. ,,Zemři," zasyčel a prořízl mi tepnu u krku. Ztrácela jsem spoustu krve a věděla, že mně nikdo nepomůže...