Strašidelné příběhy

#12- duch✔

Možná, že už by jsi chtěl konečně znát odpověď na to, proč máš pocit, že tě někdo sleduje. Dobrá, já ti to tedy prozradím.

Jsem duch, který tě pronásleduje už od mala a kvůli kterému jsi věřil na strašidla. Ale těch není proč se bát. Nikdy tam strašidla nebyla. Vždycky jen já.

Také se asi ptáš, proč ti někdy padaly z poliček záhadně věci na zem. I to jsem zavinil já. Pohled tvé strachy rozšířené zornice mě vždy potěšil. Líbilo se mi vidět, že se mě bojíš.

Včera jste s kamarády chtěli vyvolávat duchy. Schválně jsem vám to sabotoval, že se nakonec nic nestalo. A víš proč? Protože chci spatřit tvůj ustrašený výraz, až se ti zjevím osobně. K tomu nepotřebuje tvé hloupé kamarády.

Ta chvíle právě nastala. Jsem tu. Vidíš mě, křičíš a panikaříš. Je to nádherný pohled, alespoň pro mě. Nemá cenu křičet, je pozdě. Už ti nikdo nepomůže. Já tě teď odvedu s sebou do své dimenze, ovšem stále živého. Moc se ale neuklidňuj. 

 Pořád to nechápeš a ptáš se proč to dělám. Velmi rád ti odpovím. Tam v dimenzi odkud pocházím, je pořád tak ticho a já se tolik nudím. Už se nemůžu dočkat, až se ticho rozplyne tvým křikem, když tě budu mučit.

Ahojky, dneska tu máte nový strašidelný příběh a já bych chtěla v první řadě poděkovat úžasné _Sweetie_ která mi na tenhle příběh napsala recenzi, ještě jednou děkuji. Pokud jí neznáte, tak také píše horory a byla bych ráda, kdyby jste jí také podpořili, zaslouží si to.

No a jinak chci samozřejmě moc poděkovat i vám, mým čtenářům se se vám moje tvorba líbí. Také děkuji za více jak 80 přečtení.
Tak já se loučím a zase někdy u příběhu!