Strašidelné příběhy

#53- Stále tam je...

Je půl šesté ráno a já místo toho, abych spala, sedím na posteli své kamarádky Katie s Mikem a Alexem. Alex drží v ruce mobil, připraven spustit video, které Katie nahrála. Bojím se toho, co uvidím, vzhledem k tomu, co se stalo...

Vsadili jsme se, že Katie půjde do domu kousek za vesnicí, kde údajně přebývá něco zlého, něco tajemného. Nejdřív jsme si z toho dělali srandu.

Mike: Lidi, platí ten dnešek?

Alex: Jestli nejste moc vystrašený, tak určitě😁

Katie: No jo, mluvíme o tom už dlouho, takže je čas i udělat to

                                  Já: Okey, přijďte v
                                    jedenáct ke mně

Alex: Je tu malý problém...

Mike: Co?

Alex: Kdo tam půjde?

Mike: No... Bello?

                                    Já: Na to
                        zapomeň, já tam nejdu.
                        Co třeba Alex?

Alex: Tak to prrr. To, že jsem to navrhnul, ještě neznamená, že tam půjdu já

Katie: Jste úplně debilní! Já tam půjdu, když jste tak podělaný!

Mike: Dobrá, šlechetná zachránkyně. Ale chceme důkaz. Všechno natočíš ;)

Katie: No jo furt🙄

                                    Já: Tak dohodnuto,
                                          přijďte ke mně.

Neměli jsme to dělat. Ten dům byl opravdu děsivý i za dne, takže v noci by k němu nikdo se zdravým rozumem nešel. Kéž my bychom ten zdravý rozum měli...

V jedenáct ke mně přišli. Všichni vypadali nervózně, i když Katie se snažila nedat to najevo.

Nejprve jsme jen seděli v obýváku u nás. Mike si s někým psal, Alex křupal prsty, což nikomu na klidu nepřidalo a Katie seděla v křesle celá bílá.

Jak se blížila půlnoc, začala jsem pochybovat o tom, že je to dobrý nápad.

,,Možná bychom to měli odvolat," navrhla jsem a doufala, že budou souhlasit. Katie ale vyskočila na nohy a založila si ruce na prsou.

,,Ale Bello, ty se nebojíš ani u hororů a nějaká stará chatrč tě vyděsí? O důvod víc tam jít, abych vás všechny a celou tuhle blbou vesnici přesvědčila, že tam nic není!"

Poté vzala mobil a zamířila ke dveřím.
Alex jí donutil zapnout si videohovor, abychom jí měli neustále na očích. Z toho jsem poznala, že i oni se bojí.

,,Jste všichni tupí," protočila Katie očima a zmizela ve tmě. Já a kluci jsme se seskupili kolem mého mobilu, abychom Katie kontrolovali společně.