Pride {l.s.} (Czech translation)

2- Hold My Hand

„To byl velmi pěkný kluk, co tu včera byl. Docela vám to trvalo," komentuje Zayn. Sedíme za kuchyňským pultem a povídáme si, když začínáme nový den. Popíjíme kávu, aby jsme probudili naše smysly. 

„Je to nejupovídanější člověk, kterého jsem kdy maloval. Neustále se ptá na otázky, říká vtipy a náhodné historky. Je docela charakter," říkám, když sleduju lidi chodící za oknem. 

„Trošku tě vytáhl z tvojí ulity. Slyšel jsem tě, jak ses smál," říká Zayn s úsměvem.

„Je těžké se na něho nesmát, má takový velký úsměv a díky němu zapomeneš na věci, které tě trápí. Dobře se s ním mluví."

„Vypadáš ním zaujatý."

„Nejsem.."

„Včera jsi z té místnosti vyšel a červenal ses."

Zayn se zasměje a já se zase začnu červenat. „No a co, tak jsem se červenal. Lidi se normálně červenají."

Zayn jen zatřese hlavou a pak už se o tom nebavíme. Rozhostí se příjemné ticho a potom si Zayn načrtává nový nápad na obraz. 

Dělá hodně abstraktní věci, zatímco mně jdou portréty a kreslení prostředí. 

Z našeho studia slyším nadšení v ulicích. Je mi jasné, že to bude trvat až do rána a ani mi to nevadí. Rád vidím šťastné lidi a obzvlášť mám rád, když mají radost z toho, kdo jsou. Utíkají kolem okna studia s barevnými vlaječkami a transparenty. Také jde slyšet křik a hudba. 

„Louisi.."

Podívám se na Zayna, když na mě mluví. „No?"

„Měl by ses k nim připojit."

„Ty bys měl jít, když jsi bi," říkám bezvýrazně Zaynovi.

„Neberou mě takové oslavy, ale ty bys vážně měl jít."

„Proč?" 

„Proč ne?"

Protočím oči. „Je to pride pochod a nejsem součástí lgbt komunity. Podporuju je, ale nejsem člen. Je to jako kdybych šel do mešity, když ani nejsem muslim."

„Nejsem blbý, Louisi.."

„To jsem nikdy neřekl."

„Snažím se ti říct, že jsme přátelé od prvního ročníku na vysoké," Zayn se mi to snaží vysvětlit jako dítěti. „Znám tě opravdu dobře, Louisi. Pracujeme vedle sebe několik měsíců. Ještě jsi neměl přítelkyni. Chodili jsme do klubů a ty jsi se na holky ani nedíval."

„Co se tím snažíš říct?" Teď se na něho dívám docela obviněně.

Zayn si jenom povzdechne a zatřese hlavou. „Nic. Zapomeň, že jsem něco říkal."

Radši od Zayna odvrátím zrak než řeknu něco, čeho bych mohl litovat. Naučil jsem se držet emoce v sobě. 

Slyším otevření dveří a vypadá to, že je to někdo povědomý. Nemyslím to tak, že bychom se už někdy potkali, ale jako bych tento styl chůze a ten úsměv už někde viděl.  

„Jsem tady, abych si vyzvedla obraz, který pro mě můj bratr nechal zhotovit k narozeninám," říká se sladkým úsměvem na jejím obličeji. Přísahám, takový jsem už jednou viděl.

„Samozřejmě. Pod jakým jménem?" Dívám se do počítače, abych zjistil, které obrazy čekají na vyzvednutí. 

„Harry Styles. Jsem Gemma Styles, jeho sestra." Konečně mi to došlo.