Pride {l.s.} (Czech translation)

12- Promise

Celou noc mám zimnici, někdy se mi podaří usnout. Během noci jsem buď napůl vzhůru, nebo sním.

Kdykoliv se zrovna vzbudím, vždycky je vedle mě Harry. Nespí. Snažil jsem se mu vysvětlit, že by si měl odpočinout, ale on mě ani nenechal mluvit. Změřil mi teplotu a hladil mě ve vlasech, dokud jsem znovu neusnul.

Sním. Sním o těch dvou polibcích. Pořád si to umím živě vybavit. Pamatuju si, když jsme se drželi za ruce. Když se naše rty spojily. Pamatuju si, jak mě v zápalu chtíče shodil na postel a na to, jak moc jsem ho chtěl. Chci ho celého pokaždé, když jsme spolu.

Spolu s těmi krásnými momenty, které bych měl nejspíš zapomenout, jsou tam i i takové, které jsem zakopal pod povrch zemský.

Pamatuju si ten křik, když jsem to rodičům řekl. Když po mně otec hodil, co měl zrovna po ruce. Předtím takový násilný nikdy nebyl. Když na mě máma tlačila a prosila mě, ať si dělám jenom srandu. 

Nebyla to lež. Už jsem to nemohl dál skrývat.

Zdá se mi o tom, že jsem zpátky na terapii. Všechno se mi to vrací... sladké sny o Harrym už se mi nezdají tak sladké. Vlastně úplně vymizí a moje minulost vyjde na povrch.

Vzbudím se zmatený, naštvaný a smutný. Harry je tu vždy pro mě a ujišťuje mě, že je všechno v pořádku a můžu dál spát.

Radši bych s ním zůstal vzhůru, než tohle. Ale jako vždy udělám to, co po mě ostatní chtějí, abych udělal.

***

„Lou. Lou, vzbuď se, Boo Beare."

Otevřu pomalu oči. Sluníčko už hodně svítí. „Boo Bear?"

„Zkusil jsem něco vymyslet. Souvisí to s tím, jaký jsi teď mazlivý."

Vlastně až teď si uvědomím, jak jsem na něho přilepený. Má vlasy přehozené jen na jedné straně. Vypadá unaveně, ale snaží se to skrývat. Harry se zasměje a díky tomu mi dojde, že ležím na něm (ano, jsem rychlý). Jsme s době úplně propojení, tělo na tělu. Odtáhnu se a při tom se nechtně začervenám. 

„Promiň mi to. Můžeš se na to zeptat Zayna, v noci jsem fakt extrémně přítulný. A jinak... spal jsi v noci vůbec?" pamatuju si, že byl hodně vzhůru, což nemusel.

„Trošku. Kolem třetí se ti zvýšila teplota, takže jsem tě kontroloval. Předtím, když ses cítil líp, jsem trochu spal. Radši jsem u tebe prostě zůstal, kdyby byly nějaké potíže," říká Hazz, když se snaží zakrýt zívnutí, ale já to stejně poznám. 

Je to moje vina. Neměl být celou noc vzhůru, měl jsem ho donutit, aby si šel lehnout. 

Já bych to zvládl.

„Neměl jsi to dělat, Harry. Umím se kontrolovat sám," řeknu potichu, ale spíše to vyzní jako šepot.

„Lou, to je v pohodě. Nebylo ti dobře, udělal by to skoro každý. Tvoji rodiče se o tebe taky starali, když jsi byl nemocný, ne?" Hazz asi čeká obvyklou obyčejnou odpověď, ale tak to v mém životě nechodí.

„Jo," zalžu. „Všichni dobří rodiče se o své děti starají."

Ufrknu si nad tím. Snad mi to Harry nějak uvěřil. Vypadá to, že jo. Ležíme vedle sebe v posteli, hlavy máme položené na polštářích a jediné, co jde slyšet je naše dýchání.

„Co budeme dělat, Lou?" po několika minutách se Harry zeptá s frustrovaným výrazem.

„Jak to myslíš?"

„Líbali jsme se. Nebyla to jen nějaká nehoda. Bylo v tom tolik vášně, pokušení, chtí-"

„A pořád to byla nehoda," právě svádím vnitřní boj. Říkám to, co si myslím?  „Víš, líbíš se mi, Hazz... opravdu, ale ne tím způsobem. Potřebuju čas. Spravím to."

„Spravíš co?" opravdu je těžké odpovídat, když mě propaluje svýma očima.

„Tohle všechno. Jen mi dej měsíc. To není tak dlouho, ne? Měsíc se nebudeme vídat. Po měsící se setkáme a budeme ti nejlepší přátelé. No, až po Zaynovi. Prostě potřebuju nějaký ten čas." 

Nelíbí se mi jeho smutný pohled. Jeho obvyklá radost je ta tam. Chci políbit jeho jemné rty a říct mu, že bude všechno dobré... ale to nemůžu. Během měsíce se mi to srovná v hlavě a pak už na nic takového nebudu myslet.

„Takže ten polibek byla naprostá nehoda  už budeme jenom přátelé?" 

Těžce polknu. „Um, jo... jsem hetero. Promiň, že tě v tom takto nechávám. Byl to z mé strany špatný krok. Je to všechno moje chyba, Harry."

Pohrává si s jeho rukama a ani se na mě nepodívá. Cítím se hrozně, je to kvůli mně.

„Odháním od sebe lidi, Hazz." Harry se na mě podívá. „Není to ale navždy."

„Přísaháš?" zeptá se Harry. Nabídne mi malíček a nějakým způsobem je to hrozně roztomilé. Jako děti, fakt.

„Slibuju."

********

Přeju pěkný večer :) snad jste spokojení a můžu vám oznámit, že pro vás něco chystám. Máte se (možná?) na co těšit. Ještě by mě zajímalo, sledujete někdo Riverdale? Protože já na tom úplně ujíždím :3

All the love. A