Pride {l.s.} (Czech translation)

8- Never An Annoyance

Zamrkám očima, když ucítím sluneční paprsky. Nejprve je to docela obtížné. Když si na to zvyknu, něco mi dojde.. Nejsem ve své posteli. Tahle je o hodně pohodlnější než moje matrace běžně ležící na podlaze. Je to jako sezení na mráčku (oke).Postel je široká s bílými přikrývkami. Až si konečně sednu, tak si uvědomím, že na sobě mám oblečení, které jsem měl u Harryho.. V tom případě jsem asi zůstal.. a už si začínám vzpomínat.

Rozhodli jsme se sledovat v televizi nějakou stupidní romantickou komedii. Nezaujalo mě to, ale líbilo se mi, jak se u toho Harry culil. Ne, nepamatuju si, jak to skončilo. Předpokládám, že jsem usnul na gauči a Harry mě sem donesl (jenom si to představte <3). Myšlenka Harryho nesoucího mě chodbou do postele mi dává motýlky do břicha. Pak ucítím vůni palačinek a vydám se do kuchyně. 

„Dobré ráno, Lou. Jak ses vyspinkal?" zeptá se Harry a naservíruje palačinky, jak jsem odhadoval. Je už oblečený  očividně plný energie. Zjevně je ranní ptáče.

„Úžasně. Mimochodem.. uhm.. já jsem na tobě včera usnul?" zeptám se nervózně. To jsem to zase vyvedl.

Harry se zasměje. „Usnul jsi asi v polovině filmu. Myslel jsem, že by se ti v ložnici spalo nejlíp. Hádám, že míváš špatný spánek, takže jsem tě nebudil. Doufám, že ti to nevadí." 

„Oh, to je v pohodě. Jenom jsem se chtěl ujistit, že ti tu nejsem na obtíž, Harolde."

Jeho přezdívka se mu zdá vtipná. „Nikdy nejsi na obtíž, Lou. Bývám tu sám, takže jsem vděčný za tvoji společnost." 

„Dobře. Dal jsi do palačinek čokoládové chipsy?" zeptám se a usadím se na vysokou židličku.

„Samozřejmě. Jinak je jíst nejde."

Palačinky jsou ještě horké. Jeden talíř je pro mě a druhý pro něho. Prostě se do toho ponoříme a hltáme ty úžasné palačinky.

„Jsi úžasný kuchař," informuji Harryho když sním první palačinku a vrhnu se na druhou. 

„Hmm, tohle nic není. Když jsem byl mladší, pracoval jsem v cukrárně. Tam jsem se zamiloval do vaření," odpoví Harry a na jeho porci si vymáčkne syrup.

„Někdy bys mě to mohl naučit. Sice nemám kde vařit, ale to by nějak šlo zařídit."

„Můžeš u mě jíst kdykoliv budeš chtít. Stejně většinou dělám větší množství, něž sám potřebuju. Rád si vařím a chci, aby se ti dostávalo kvalitního jídla domácí výroby," říká Harry. „Takové jídla jsou nejlepší."

„To určitě."

***

Po tom, co jsme se trošku přejedli, oba dva jsme se museli pustit do práce. Vždycky je otravné, když s někým jste a váš společný čas vám zkazí práce. Nevadí mi moje práce, ale někdy bych chtěl prostě vypadnout a užívat si. Přá bych si, abych se celý život cítil tak, jak se cítím s Harrym. Harry má zakázku na focení a já musím dokončit nějaké obrazy. Harry mě nemůže vyprovodit, ale mám mu napsat, až dorazím do studia.

„Jaké to bylo?" zeptá se Zayn, když se vrátím. Řekl bych, že naše "hádka" je oficiálně ukončena.

Usměju se a sednu si vedle něho. „Udělal nám jídlo a dívali jsme se na nějaký film. Nic zvláštního."

„Zní to spíš jako rande než přátelské setkání," komentuje to Zayn s úsměvem.

Strčím do něho ramenem. „Nebylo to rande."

„Ale zůstal jsi přes noc."

Nad tím musím zčervenat. „Usnul jsem na gauči a on mě nechtěl budit."

„To je strašně rozkošné. Sotva tě zná a je připravený starat se o tebe."

Nestihnu odpovědět, protože si někdo k Zaynovi přijde vyzvednout obraz. Zayn mladšímu muži ukazuje svůj graffiti výtvor, to má nejradši. Dělá graffiti po celém městě a věřte mi, je v tom fakt dobrý. Baví nás jiné způsoby, ale aspoň je to zajímavé. 

***

Dny utíkají docela rychle. Zákazníci přicházejí a odcházejí. Zrovna obdivuju jeden obraz a potom nastane čas oběda. 

„Chceš nějaký sandwich? Jdu si něco koupit," 

Nejsem nějak extra hladový, ale zároveň vím, že si to teď nemůžu dovolit.. pak si vezmu jabko.

„Ne, v pohodě. Dík za optání."

Zayn si jen povzdychne a pak odejde.

Dokončím své dílo. Nevím, jestli to bylo inspirované Harryho tetováním na jeho bříšku, které je v mé paměti přímo zaryté.. prostě jsem namaloval motýly. Je jich tam tolik, že to ani nespočítám. Každý má jinou bravu. Většinou když něco impozantního vidím, tak to později prostě namaluju. Ikdyž je pravda, že takhle zpaměti jsem to už dlouho nedělal.

Neslyším otevření dveří, ale slyším jeho hlas a to mě probudí z tranzu.

„To je krásné." 

Srdce mi trošku poskočí, když obdivuje moje dílo.

„Neměl by jsi být v práci, Haz?" zeptám se a Harry se jen zašklebí. Stojí nade mnou a má na sobě sako, jako na nějaké svatbě. Vlastně je asi slušnost, chodit na svatby v saku. I tak mu to ale nehorázně sedne.

„Svatba byla zrušena a já jsem tě vážně potřeboval vidět."

„Proč jsi mě potřeboval vidět?" Podívám se na něho pořádně a všimnu si, že jeho dech je zrychlený a kravatu má docela křivě. „Počkat. Ty jsi běžel?"

„Jo. Neposlal jsi mi zprávu. Došlo mi, že jsi asi zapomněl, ale už jsem před sebou měl scénáře, co všechno by se ti mohlo stát. Bál jsem se o tebe, Lou."

Stoupnu si a omotám mu ruce kolem krku, takže on mě obejme kolem pasu a přitáhne si mě blíž. V jeho náručí se cítím bezpečně. Ale němělo by se mi to tak líbit.

 Odtáhnu se. „Omlouvám se, že jsem nedal vědět. Proč byla svatba zrušena?" 

„Ženich nechal nevěstu u oltáře. Bylo to docela tragické, ale aspoň mám dnes už volno."

 Zaskočí mě to. „Je nevěsta v pohodě?"

„Hmm.. myslím si, že se z toho dostane," přiznává Harry se smíchem a rukou si prohrábne jeho perfektní dlouhé vlasy. „Jaký účel má tato malba?"

  „Jen ji pověsím v galerii. Opravdu doufám, že se někomu motýli líbí," řeknu.

„Já mám motýly rád. Kam letí?"

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, takže si to promyslím. „Domů. Letí domů."

„Úžasné," odpoví Harry, když na sebe vzájemně hledíme.