Pride {l.s.} (Czech translation)

3- Don't Let Go

Je tam jeden malý moment předtím, než mě Harry zatáhne dopředu. Podívám se dolů a snažím se nesoustředit na naše spojené ruce, nebo na jeho vlasy vlající za ním v jemném vánku. Omlouvám se lidem, když se kolem nich snažím projít, a pak náhle Harry zastaví.

Neuvědomil jsem si to a vrazil jsem do něho. Chci se mu omluvit, ale dav začne být hlučnější a potom jásají a zpívají. Všechno, co teď vím, je, že ty těla namačkané na mně je už moc a už zase mám problém normálně dýchat. Bokem nějak projdu, abych stál vedle Harryho, a to mě uklidní. Zvednu svůj zrak na Harryho a on se zrovna podívá na mě. Sotva vidím barevné ohňostroje vybuchující nad námi, když dav křičí radostí. Spatřím chlapce dívajícího se dolů na mě, přičemž se mu v očích odrážejí vybuchující ohňostroje.

Jsou oči normálně tak zářivé?

Naše těla jsou tak moc natlačená na sebe, že mezi námi není žádná mezera. Harry se sehne trochu dolů, až jsou jeho ústa velmi blízko u mého ucha. Díky jeho dechu na mém krku mám po celém těle husí kůži.

„Vlastně jsi vůbec nemusel držet moji ruku. Jenom se mi líbí ten pocit, když tě můžu držet," zašeptá Harry  tím jeho pomalým hlubokým hlasem, který přeměňuje slova na umění. 

I po jeho sebevědomých flirtovních slovech naše ruce udržuju stále spojené, ikdyž bych asi neměl. Ani jeho ruku nestisknu na ujištění. Odvrátím zrak od toho krásného muže a pohlédnu na tu krásu nad námi. Barvy mění běžnou barvu oblohy a již zmiňované vybuchující ohňostroje určitě slyší celé město. Pohlédnu zpět na Harryho. Miluju ten přirozený úsměv, který právě teď můžu pozorovat.

Ohňostroje se konečně uklidní a dav taky. Je mi jasné, že tato párty zdaleka nekončí, ale aspoň je méně povyku a my můžeme pokračovat dál. 

Když opustíme dav, tak Harry pustí moji ruku přesně tak, jak jsem čekal. Ohlédnu se zpět na dav a uhodí mě to jako pokaždé, když vidím velkou skupinu lidí. To je poprvé, co chci někomu ukázat své pocity.

Naznačím Harrymu, aby mě následoval. Vypadá docela zmatený, ale na nic se neptá. Následuje mě k lavičkám, které stojí na chodníku podél průvodu. Bez problému na to vyskočím a nabídnu ruku Harrymu, abych mu pomohl nahoru. Stojíme a díváme se na dav. 

„Když pozoruju takový rozsáhlý dav jako je tento.. uvědomím si, že má každý svůj příběh," vysvětluju. „Každý tady v tom průvodu je odlišný. Prostě tě napadne, že každý má nějaký šílený příběh z dětství, crushe, zvíře, přítele nebo přítelkyni, smutný příběh, šťastný příběh a-"

„Coming out příběh," Harry dokončí moji myšlenku s něčím jiným, ale já cítím tu atmosféru vycházející z něho, když se dívá na mě a ne na dav.

„Ano, to taky," zamumlám.

„Ale je to cool," Harry ulehčí situaci. „Je šílené přemýšlet o tom, jak rozdílní jsme, ale tohle je to místo, kde můžeš vidět, jak jiní a zároveň stejní jsme." 

„Lidé jsou na 99,5% stejní, pokud se jedná o geny, ale žádný člověk nemá svoji přesnou kopii. Dokonce ani dvojčata nejsou úplně stejná."

„Wow. Sexy a chytrý. Pěkné," říká Harry se znatelným úšklebkem na jeho tváři. Protočím očima a pak Harry skočí dolů, přičemž mi nabídne svoji ruku. Přijmu ji a bez pádu skočím dolů. Ani jeden z nás ruku nepustí a pokačujeme ulicí dál. Něco uvnitř mě na něho chce ječet za to, že mě drží, ale taky je tam hluboko to, že mu chci říct, aby mě nepouštěl. Nemám rád ten chlad, který zažívám, když mě pustí. Líbí se mi to, jak se díky tomu cítím hřejivě a chtěně, ikdyž jeho ruka patří chlapci, kterého vlastně neznám. 

„Takže kam teď, krásný chlapče?" zeptá se Harry. Když jdeme, naše ruce se houpají dopředu a dozadu. Kdyby nás takto někdo viděl, asi by si myslel, že se známe už dlouho. Prostě se kolem Harryho cítím příjemně. Nevím, co to přesně je..

„No, potřebuju nějaké ty potraviny," říkám. „Ale ty můžeš klidně jít. Děkuju, že jsi mi pomohl."

Jsem tak nějak připravený pustit Harryho ruku a pokračovat v cestě sám, ale Harry očividně mé pocity nesdílí.

„Ještě tě nechci opustit, Louisi," odpoví Harry a všimnu si, že jiskra z jeho očí se vytratila. 

„Proč ne?" zeptám se.

„Nelíbí se mi ta myšlenka, že tu budeš v noci chodit sám. Venku jsou i divní lidé a-" Harry se to snaží vysvětlit, ale já ho přeruším.

„Nyní je město plné oslavujících  lidí, kteří žijí pro svobodu a lásku," komentuji. „Teď je to venku nejbezpečnější."

Harry zakroutí hlavou. „Prosím, nech mě jít s tebou. Už jsem během pride oslav venku v noci byl. S štěstím, jako je toto, přichází i hněv. Někdy se protesty zvrtnou a já nechci, aby ti někdo ublížil. Takže jdu s tebou a už o tom nebudeme debatovat."

„Nechceš ještě oslavovat?"zeptám se ho. Harry je na párty přímo oblečený, ale zajímalo by mě, jestli tady byl celý den.

„Už toho mám dost," odpoví Harry a už mě táhne k potravinám. 

„Dobře, ale až nakoupím, tak můžeš jít domů. Už je pozdě." 

Chvilku jdeme v naprostém tichu. Oba dva skenujeme lidi okolo a já si přeju, abych toho mohl být součástí. Přeju si, abych se tady mohl procedůrovat, pyšný na to, kdo jsem. Ale nemůžu. Už ne. Kolem nás jsou veselé a líbající se páry. Z tolik lásky najednou mě hřeje u srdce.

********

Hii. Překlad této kapitoly mi zabral asi čtyři dny :D ale já se fakt polepším. Jinak se blížíme ke stu views <3

All the love. A