Pride {l.s.} (Czech translation)

24- Chicken Stuffed With Mozzerella

Aspoň Harryho donutím, aby se přesunul na gauč, abych ho měl na očích. Chci na něho dávat pozor. Zapnu v televizi nějakou show o vaření, ale Harryho to vůbec nezajímá, což je u takového milovníka vaření celkem divné. On mě intenzivně sleduje, když dělám tak trochu zmatené pohyby po kuchyni.

„Co děláš?" zeptá se Harry chraptivým hlasem.

„Uvidíš," řeknu sarkasticky. „Zvládnu to. Ty relaxuj."

Harry udělá, jak jsem mu řekl. Cítím na sobě jeho pohled, když hledám věci, které budu potřebovat. Až prozkoumám ledničku, rozhodnu se, že vytvořím pokrm, který vždy dělávala moje mamka.  Vyhledám si na mobilu daný recept a následuju pokyny. Harry mě naviguje, když něco nemůžu najít. Ale jinak je potichu.

Musím vše ugrilovat na pánvi, takže troubu nakonec nepotřebuju. Naservíruju kuře s omáčkou a přlohou. Odpovídajícím způsobem to naraanžuju a potom se rozejdu a oba talíře i s příbory položím na konferenční stůl. 

Harry to jídlo překvapeně sleduje. „Wow! To vypadá úžasně!"

Konečně projevil nějaké známky nadšení. Jsem rád, že jsem ho donutil k úsměvu. Harry vytáhne mobil a vyfotí si to. Hodím pohled na jeho displej. Sdílí to na twitter s popiskem Louiho první kuchařská zkušenost :)

 „Je to kuře plněné mozzarellou zabalené v parmské šunce s domácí omáčkou," hrdě prohlásím. Je to první jídlo, které jsem sám vytvořil a cítím se o to lépe, když jsem dostal kompliment od Harryho. On pro mě vaří pořád, a už byl čas, abych mu to i někdy oplatil.

„Pustím film," prohlásím, když si Harry poprvé ukousne.

„Lou! Tohle je absolutně vynikající! Naučil jsem tě to skvěle," řekne Harry s úsměvem. Zčervenám kvůli té lichotce a vyberu film z šuplíku. Vložím ho do přehrávače a stisknu tlačítko přehrát. Skočím za Harrym a vezmu si kousek deky, potom si i vezmu moje jídlo.  

„Proč se díváme na Lásku nebeskou? Už jsme to spolu viděli," řekne Hazz.

„Protože se ti to líbí. Teď buď ticho a dívej se."

Na Harryho tváři je pořád viditelný úsměv. Harry tento film viděl asi milionkrát. Miluje romantické komedie.

„Hazz, mám otázku," řeknu, až mám dojezeno. Odložím talíř zpět na konferenční stolek, hned vedle Harryho. 

„Určitě, ptej se," řekne Harry a tím mi věnuje svou plnou pozornost.

„Co se přesně stalo?Neuvědomil jsem si to do so té doby, než jsi mi zavolal," zeptám se na rovinu. 

Harryho tváře naberou červenou barvu.

„Já, no... přestal jsem brát léky."

Pauznu film. „Cože? Proč?" 

„Byl jsem kvůli tomu nervózní. Vždycky jsem se ve své práci cítil skvěle. Nevadí mi potkávat nové lidi a fotit je, ale stalo se mi, že jsem to nevzládl a když jsem došel domů, měl jsem panický záchvat," řekne Harry potichu. „Neprospívalo mi to. Teď jsem kvůli tomu pořád ve stresu."

„Kolik takovývch záchvatů jsi už měl?" zeptám se a překřížím si nohy do tureckého sedu.

„Málo. Aspoň jeden za den. Měl jsem záchvat i před tím, než jsem ti volal," řekne nervózně a strčí si pramínek vlasů za ucho.

„Takže proto jsi zněl, jako bys brečel?" zeptám se a Harry moji domněnku potvrdí. „Hazz, o takových věcech mi můžeš říct. Mohl bych si s tvým doktorem promluvit o nějakém jiném způsobu léčby."

„Myslím, že těch způsobů zase tolik není," zamumlá.

Chytím ho za ruku. Harryho oči se setkají s mými a já promluvím. „Potom si budeš muset něco vybrat. Chceš být smutný nebo nervózní?" 

Náročná otázka, vím. Jak si mezi tím může vybrat? Je to skoro nemožné. 

Nikdo si nazaslouží depresi nebo úzkost.

„Nevím, Boo. Ta úzkost byla hodně špatná. Nemůžu v takovém stavu pracovat a pracovat musím. Deprese je jako otupující bolest a nevím, jestli to sám zvládnu."

„Udělám, co bude v mých silách," nabídnu mu s úsměvem, on mi stiskne ruku.

„Myslím, že jsem se rozhodl. Prozatím léky brát nebudu."

„Můžeš si aspoň zajít za tím doktorem? Chci pro tebe to nejlepší, na terapii není nic špatného."

„Byl jsi někdy na terapii?"

Jako bych přestal dýchat. Najednou jsem se ocitl opět na tom hnusném gauči, s "psychology" kolem mě. Říkají mi, o čem mám a nemám přemýšlet. Pamatuju si všechno. Každý moment bolesti, přežívání a hanby. Tak moc jsem se za sebe styděl a ještě teď stydím.

„Jo. Řeknu ti o tom někdy jindy. Slibuješ, že to aspoň zkusíš? Možná by to mohlo pomoct?"

Harry přikývne. „Jo, udělám to pro tebe."

„Ne, pro sebe, Hazz. Chci, aby jsi byl šťastný."

Rozhodneme se, že dokončíme ten film, ale přemýšlím nad těmi vzpomínkami, které nezmizely z mé hlavy. Nikdy nezmizí.  

********

Vánoční dáreček pro Vás <3 Tak si ty Vánoce pořádně užijte a nepřežeňte to s cukrovím! :D

All the love. A