Pride {l.s.} (Czech translation)

6- Can't Sleep

„Louisi, spíš vůbec?"

Svůj zrak přesunu od mého šálku kávy na Zayna, který si mě přeměřuje se značným zmatením. Určitě si všiml mých kruhů pod očima a taky mě slyšel zívat.

„Byl to prostě jen náročný týden," odpovím a usrknu si.

„Můžeš mi konečně vysvětlit, co se stalo ten den, kdy jsi šel nakoupit? Od té doby jsi jiný. Nechci už žádné lži. Jsme nejlepší kámoši, Lou. Přestaň mě od sebe odstrkovat."

„Byl jsem s Harrym.. s tím klukem, kterého jsem kreslil."

Zayn vykulí jeho oči a seskočí ze stoličky. Řekne mi, ať ho následuju. Kráčí směrem ke studiu a otevře mi dveře. Spadne mi čelist, když to uvidím. Je to obraz mě a Harryho, a když je na stojanu, působí abstraktněji. Na spodu je napsáno "Love is Love".

„Jak.. jak jsi to věděl?" docela se stydím, a tak moji tvář pokryje ruměnec. Měl jsem mu říct pravdu. „Chci, abys mi věřil, ale.. prostě jsem nevěděl, co ti o té noci mám říct."

„Ta fotka je všude. Nevěřil bys, kolik lidí vám teď říká couple goals,"  přiznává Zayn se smíchem. „Jak tě vůbec k tomu polibku přesvědčil? Vždycky jsi říkal, že jsi na holky." 

Jen pokrčím rameny. „Upřímně? ani nevím. Říkal, že nemá rád homofoby, a tak mi dal pride tetovačku a pak se mě zeptal. Řekl jsem ano. Je těžké říct mu ne. Udělal jsem to pro něho."

Ten způsob, jakým se na mě díval, mi říkal, že můžu udělat nemožné.

„To je ten důvod, proč nemůžeš spát?" Cítím na sobě jeho pohled, a tak se zkrátka podívám jinam. Stydím se. Jsem tak zabraný takovou prkotinou. Tu noc jsem byl Harrym a každým jeho pohybem úplně pohlcený. Když zavřu oči, pořád cítím jeho ruku v té mojí, když zpozoruju za ním vlající vlajku.

„Možná. Po nákupu jsme přišli sem, pomohl mi vzít některé věci. Začal se ptát na otázky ohledně mé životní úrovně a já jsem-"

„Ho odehnal," povzdychne si Zayn. „Jako vždycky. Nenecháš nikoho, aby si k tobě našel cestu. On s tím aspoň mohl něco udělat."

„Vyhovuje mi to tak," od Zayna si vysloužím nasupený pohled, ale on zřejmě ještě neskončil.

„Jak jsem řekl. Neměl bys ho od sebe odhánět, ale s tím teď asi nic neuděláme. Nyní ho musíš najít a dostat ho zpět. I kdyby jste měli být dobří přátelé, mohlo by to pomoct."

„No.. já nevím."

„A ohledně tvé životní úrovně," pokračuje Zayn,„jsem ti několikrát říkal, že můžeš bydlet se mnou. Nemám rád, když tě tu v tom malém prostoru musím přes noc nechat. Divím se, že jsi z toho ještě nezešílel."

„Možná bych si mohl sehnat další práci.. ale teď si nemůžu dovolit nic nového. Nájem za toto místo je vysoký dost."

„Můžu ti pomoct platit. Mám nějaké odložené peníze od rodiny-"

„Víš, že nechci žádné peníze, Zayne."

To jsem řekl drsněji, než jsem původně chtěl. Když mi lidi nabízejí peníze, tak někdy vybouchnu. Zayn o tom ví, ale i tak mi pořád dokola nabízí pomoc.

„Snažím se, Louisi! Víš, není tak lehké být ti přítelem!" Zayn mi vrací můj hrubý tón. „Neotevíráš se mi a pak mě jen odháníš. Co mám jao podle tebe dělat?"

Tvář se mi vztekem barví do červena. „Jestli to pro tebe dělám těžké, tak se přestaň snažit! Můžeme být pouze obchodní partneři!"

„Fajn!"

„Fajn!"

***

Zayn tu pro mě už od vysoké vždy byl. Dokonce se mnou býval dlouho vzhůru a pomáhal mi s učením, protože mi informace špatně lezly do hlavy. Přinesl by mi kávu nebo čaj, kdyby věděl, že mám těžký den. Neví nic o mém životě před vysokou, ale to ani nemusí. Nikdy mě nenutil, abych se mu otevřel. 

Teď už se na mě ani nepodívá. Pověsil oobraz mě a Harryho v hlavní místnosti. Už tady o něho bylo pár zájemců, ale Zayn jim pokaždé řekl, že není na prodej. Taky jim říká, že už si ho někdo vyžádal a teď jen čeká na vyzvednutí.

Je to ještě horší, když je na mě Zayn naštvaný. Nepomáhá mi, když na mě ještě pořád civí ten obraz. Je krásný, ale připomíná to, jak jsem ten den trošku upustil můj pud sebezáchovy. Chci jít za Zaynem a vysvětlit mu, jak jsem se cítil a jak se cítím teď. Ale nemůžu, ne teď. Oba jsme umínění. Bude to chvilku trvat, než si přiznáme naše chyby.

Několik dní jsem čekal, kdo vlastně chce náš obraz. Mám tušení, kdo by to mohl být.. Musí to být Harry, ne? Kdo jiný by to chtěl

Jednoho dne přišla odpověď. Bylo slunečné odpoledne, když přišel. Má na sobě vzorovanou košili s knoflíčky uprostřed. Nejspíš si zapnul jenom spodní tři, protože můžu vidět tetování vlaštovek a kousek motýla. Jeho vlasy se kroutí, když chodí a můj dech se zadrhne, když jeho zelené oči potkají moje.

„Ahoj, Lou."

I po našich neshodech mi pořád říká tou přezdívkou. Zayn se na mě se vztyčeným obočím podívá. Ví, že jediná osoba, která mi tak může říkat, je právě on. Někomu jinému bych za to vynadal, ale líbí se mi, když mi tak Harry říká. 

„Harolde."

Harry si nemůže pomoct, a tak se nad tím oslovením usměje.

„Jsem tady proto, abych si vyzvedl můj obraz," říká Harry a já jen přikývnu. Následuje mě do hlavní místnosti, kde je malba pověšena. A opět je to na mě moc vysoko. Ať se snažím jak se snažím, prostě tam nedosáhnu. Pak zaregistruju na mých zádech Harryho vysoké tělo a bez problémů si malbu převezme, přičemž je obraz teď přede mnou a jeho ruce jsou omotané kolem mě. Můj tlukot srdce se zrychlí,  když cítím Harryho dech na mém krku. 

„Chápu, že jsem na tebe tu noc vyvinul velký nátlak, ale zajímalo by mě, jestli ti pořád můžu udělat večeři," šeptá do mého ucha.

„Jenom jako přátelé?" zeptám se a snažím se, aby se mi z té naší blízkosti nechvěl hlas.

„Jenom přátelé."

Až Harry zaplatí a dá mi své číslo, tak odejde. Všimnu si Zayna v rohu s úsměvem na jeho rtech.

********

Hi guys! Jeejda, jak mi tohle chybělo <3 Cením si každého vašeho přečtení/vote/komentáře. Jste zlatíčka. Dejte mi popřípadě vědět, co můžu vylepšit, nebo nějaký váš celkový názor :)

All the love. A