Pride {l.s.} (Czech translation)

33- Photographs

„To je tvůj pokoj."

Rozhlédnu se kolem sebe. Je skoro stejný, jako Harryho. Nemám tu výhled na město, ale spíš na druhou stranu. Jsou tu pěkné, nadýchané polštáře a stěny jsou prázdné.

„S těmi stěnami bychom měli něco udělat," poznamenám a sednu si na postel. 

„Bylo by dost cool, kdyby sis to tu vymaloval po svém. Myslím obrázky, stěny bych chtěl nechat bílé. Mohl by sis je tu pak pověsit," řekne Hazz.

Je to úžasný nápad. „To se mi líbí. Máš tu nějaké obrázky, které bych mohl použít, než si pověsím svoje vlastní? Jsi přece fotograf."

Harry chvilku přemýšlí, než odpoví. „Pojď za mnou."

Hopnu z postele a následuju ho. Harry se potutelně usmívá, když otevře šatník. Na háku tam visí dva klobouky. Jeden je poničený kouřem. Ten Harry musel najít v mém bytě, když mě vezli do nemocnice. Posadím se na zem a Harry vytáhne lepenkovou krabici. Když je otevřená, všimnu si, že je plná fotek. Nějaké jsou polaroidy a nějaké standartní tištěné. Hodně z nich jsou černobílé.

„Fotil jsem je na střední a na vysoké. Nějaké byly pro projekty. Můžeš si vzít, jaké se ti líbí a pověsit si je. Tady v zaprášené krabici mi stejně k ničemu nejsou."

Prohrabu se Harryho úžasnými fotografiemi. Hodně se mi líbí ty z pláže, je na nich Harry a jeho přátelé. Možná jsem si to vzal kvůli tomu, že je tam Harry bez trička. Ale možná taky ne. Harry mi nabídne fotky, které pořídil na vysoké na kampusu.

„Lou?"

„Hmmm?"

„Proč sis vzal zrovna ten klobouk? Tvůj pokoj doslova hořel a ty jsi zachránil zrovna jeden levný klobouk z výprodeje." 

„Upřímně, nevím. Vzal jsem si mobil a peněženku, protože mi to přišlo důležité. Těžce se mi dýchalo, ale zvládl jsem to. Ani jsem nad tím moc nepřemýšel. Asi jsem si to chtěl nechat jako zážitek z večera, který jsme spolu prožiili. Rád si skladuju věci, které mi něco připomínají."

„Skoro jsi se zabil jen kvůli vzpomínce?"

„Jo. Teď už o tom nemluv, Harolde," odpovím s úsměvem. Nemohl bych na něho být naštvaný.

„Jak chceš, Lewisi."

„To jsi neudělal."

„Jo, udělal."

Svalím Harryho na zem. Obrazy, které jsme si prohlíželi, jsou všude kolem nás. Pokusím se přišpendlit ho k zemi, ale on je silnější, takže se dostane nade mě. Cítím na sobě část jeho váhy, ale trup a nohy má nadzvednuté podél mých boků, takže na mně jakoby sedí (vy perverzáci, přesně vím, na co myslíte). Vždy měl větší sílu než já, ale až teď jsem si to plně uvědomil. Jeho svaly se napínají a jsou tak hezky viditelné. Inkoust na jeho pokožce mu dodává veškeré umění. Harry mě potom odradí od obdivování jeho pokožky, když mě pošimrá ná břichu. To snad ne.

„Harolde! Přestaň!" zakřičím, ale pak teprve poznám to skutečné mučení, když zrychlí inten. Smeknu se pod ním, pokoušejíc se o útěk, ale je to beznadějné.

„Přestanu, až vymyslím, jak ti oplatit tvůj útok!" jeho úsměv mě nikdy nepřestane fascinovat. Harry ale nechce povolit, přřitom já mám pocit, že se mi fakt celkem špatně dýchá. 

„Vzpomínej-" řeknu s úsměvem na tváři, úplně zadýchaný. „Teď se mi hůř dýchá."

Harry ze mě okamžitě sundá své ruce a já mám pocit, že už můžu lépe dýchat.

„Bože, Lou, moc se ti omlouvám. Úplně jsem na to všechno zapomněl."

„Hazz, jsem v pohodě, nic se nestalo."

Posadím se na zadek, ale stále tak, že jsme těsně u sebe. Uchopím opatrně jeho ruku do své a on se mi podívá do očí. 

„Přemýšlel jsi, co budeme teď dělat?" zeptám se flirtovně. Jeho zadek je přímo na mé pánvi. Musel si všimnout naší dokonalé polohy. Můj dech se na chvilku zastaví, když nade mnou Harry převezme kontrolu, povaí mě zpátky na zem a lehne si na mě. 

„Ano, přemýšlel," odmlčí se na chvilku. „Polib mě."

„A kouzelné slůvko?" můj tvář zdobí přiblblý úsměv.

„Polib mě pane-"

Přiložím mu prst na ústa, potom své ruce přesunu na jeho líce a pak spojíme svoje rty. On mi moje polibky opatrně oplácí. Všechno ostatní jsem hodil za hlavu, protože tohle, u toho nejde přemýšlet. Ani si nevzpomenu, jak tato situace dopadla minule.

Naše polibky se stávají více a více naléhavější. Vzájemně se k sobě tiskneme, dýcháme ten samý vzduch. Moje ruce jdou od jeho kůže až k lemu jeho trička, které chci stáhnout. Strčím ruku pod jeho tričko, on se ale odtáhne a napřímí se. 

„Lou, tohle opravdu miluju, ale musíme si promluvit."

********

Hiii gays! Tak už tu přidávám kapitolu 33. Moc vám děkuju za tolik přečtení a votes, hodně to pro mě znamená, zároveň píšu příběh, který vás baví a zároveň si i já můžu ještě víc zlepšit angličtinu. A abych nezapomněla, pokud sledujete můj wattpad instagram, sledujte určitě i můj osobní (adelka_08). Nebojte se mi napsat, ráda bych vás poznala <3 kdy vyjde nová kapitola se opět dozvíte na instagramu :)

Love you all. A