Pride {l.s.} (Czech translation)

7- Home

VŠICHNI PŘEČÍST MOJI POZNÁMKU DOLE

Nervózně přešlapuju na místě. Nejsem si jistý, jak se obléct. Říkal, že to bude jen o nás dvou. Takže se nemusím oblékat nějak spešl, ne? Prostě zvolím tričko s černými džínami. Nic přepychového na večeři přece nepotřebuju. Uslyším klepání.

Po tom, co mi dá Zayn pár moudrých rad (tady je delší odstavec, ale podle mě není až tak důležitý a dá se shrnout), otevřu dveře. Harry má na sobě střelenou košili, která mu mimochodem vážně sluší, s růžovými tečkami. Nikdy by mě nenapadlo, že by mohla růžová někomu tak slušet.

„Připraven na večeři, Lou?" Zeptá se Harry s úsměvem.

„Za jídlo bych umřel, jsem fakt vyhladovělý. Pojďme, než začnu jíst barvu." (wtf Loui) To Harryho rozesměje a vyjdeme ze studia. Nebydlí tak daleko, takže tam zvládneme dojít přes centrum.

„Vážně jsi řekl, že bys snědl barvu?" Prohodí Harold, když vedle sebe kráčíme.

„To bylo první, co mě napadlo. Věděls, že Van Gogh jedl žlutou barvu?" 

Harry se na mě zvláštním pohledem podívá. „Proč by to jako dělal?" 

„Ten chudák. Myslel si, že díky žluté barvě bude šťastnější. Nejspíš to bylo jedovaté, takže mu to vážně nepomohlo. Myslím.. to je snad jasné, že nebudeš šťastný díky barvě. Byl hrozně zoufalý. Byl smutný a chtěl udělat něco víc."

Harry se na chvilku odmlčí. „Van Gogh je tvůj oblíbený, co?" Zeptá se , přičemž se na jeho tváři už nenachází úsměv.

Přikývnu. „Jeho myšlení ho hodně ničilo, ale velká bolest dělá velkou krásu. Pohyboval se přes celou Evropu, aby se někde cítil jako doma. Když domov našel, třikrát svoji ložnici přebarvil. Bylo to krásné místo. I přesto, nikde se na dlouho neusadil. Cítíš se někdy vyloženě jako na správném místě? Jako doma?"

„Nikdy jsem za domov nepovažoval místo. Možná náš dům z mého dětství, ale spíš hledám domov v lidech, kteří mě umí rozveselit a rozesmát. Nalézám domov ve štěstí lidí, které mám rád. Ti, kteří tě ujišťují, že nikdy nejsi sám.. Už jsi někdy byl se skupinou lidí, ale přesto jsi se cítil opuštěný?"

Přikývnu na souhlas.

„A byl jsi už někdy s někým neznámým, kdo ti dával pocit domova?"

Musím na něho zvednout zrak. Když na Harryho zírám, tak se musím pousmát. Něco takového bych s nikým jiným nedělal.. Ten náš polibek mě oživil. 

„Jo," odpovím.

„To je tvůj domov."

Jsme vedle sebe tak blízko, že se naše ruce nepatrně dotýkají. Ani jeden z nás nic neříká, ale pravděpodobně myslíme na to samé. Jediná myšlenka, která mi teď běží hlavou, je jak moc živý s ním jsem a jak se cítím doma, když jsem s ním. 

***

„Tady žiju. Chovej se jako doma," řekne Harry, až dorazíme do jeho bytu. Porozhlédnu se. Má to tu celkem prostorné. Obývák je spojený s kuchyní, kde je ostrůvek s židličkami. Chodba následuje nejspíš do ložnice a do koupelny. Jde z toho tady příjemná atmosféra. Harryho boty s vyšším podpatkem jsou odložené vedle mých botasek. 

„To je pěkné místo, Hazza." Harry se posuměje nad jeho novou přezdívkou. „Máš spolubydlící?"

Harry zakýve hlavou. „Ne, nikdy jsem na to nikoho nenašel."

"Ach" je vše co odpovím a pak se usadím v kuchyni na kuchyňský ostrůvek, mezitím co sleduju Harryho pohyby. Je to jako nemotorná žirafa (lol chcipam), nebo zpěvák procházející se po stagei. (chápem se, že?) 

„Teď, když budu připravovat večeři, vysvětlíš mi už proč žiješ v malé místnosti vedle studia?" ptá se Harry. „A nekřič na mě. Prosím Lou."

„Nebudu, Harry.. Omlouvám se za minule. Jenom mám problémy.. Otevírat se a věřit lidem."

„To je v pořádku. Takže proč tam žiješ? Proč nebydlíš se Zaynem?"

Pokrčím rameny. „Ptal se mě na to, ale nemůžu na to kývnout. Nechci od nikoho, aby mi prokazoval laskavost,  hlavně když mu za to nemůžu platit. Nejsem teď v nejlepší finanční situaci a účty za studio jsou dost vysoké. Stejně bych ho po delší době začal štvát."

„Každý by s tebou chtěl bydlet a někdy je v pořádku nechat si pomoct. Každý ji někdy potřebuje." 

„To asi jo. Možná, že si někdy nechám pomoct bez toho, abych později litoval."

„To zní jako výborný plán."

Harry se v kuchyni svižně pohybuje a připraví nějaké těstoviny. Hodí si utěrku přes rameno a vypadá vážně k sežrání, když kontroluje hrnce a míchá. Neměl jsem mu s tím vůbec pomáhat. Místo toho jen sedím a povídám si s ním.

„A kam jsi dal ten náš obraz?" zeptám se zdvořile, ale vlastně to chci fakt vědět.

„Oh, přesně za tebou v obývacím pokoji. Nikdy jsem si tu nic nevěšel nebo tak, ale myslel jsem si, že by bylo fajn věšet si tu obrazy. Chtěl bych je jako vzpomínky. Možná to zní divně, ale chci, aby to pro mě něco znamenalo."

Zaměřím se na zeď za mnou. A opravdu, obraz je na stěně. Není příliš velký, ale je dost velký na to, abyste si ho všimli. Zčervenám. Mám pocit, jako by tu měl kousek mě. Určitě na mě jen tak nezapomene. 

„Líbí se mi to, je to skvělý nápad."

Dál si povídáme a dozvím se, že je velký fanoušek romantických komedií. I na to vypadá, že je romantik. Všimnu si svíček rozmístěných po bytě. Nemůžu si pomoct a zeptám se ho, proč tu má tolik svíček.

„Připomínají mi mámu a dům, ve kterém jsem vyrostl. Vždycky voněl po vanilce, takže jsem si koupil vanilkové svíčky."

Usměju se nad tím sladkým příběhem. „To je docela roztomilé."

„Jak voněl váš dům?" Harry se zeptá a já zamrznu. Pořád cítím to sterilní prostředí. Vůně byla spíš jako muzeum než domov. Neměl jsem ve svém pokoji žádné obrázky. Vlastně v celém domě. 

„Ehm.. Prostě jako dům."

Harry se na mě přes své rameno ohlédne. „To nezní moc dobře, Lou. Každý dům by měl mít určitou vůni, která ti připomíná radostné vzpomínky."

„Nevím, prostě.. Nerad vzpomínám na dětství," zatlačím vzpomínky hluboko pod povrch.

Harry přikývne. „Vím, že to pro tebe není lehké, takže tě do toho nebudu nutit. Můžeš mi to říct někdy jindy, až budeš připravený. "

Nemělo by to tak bolet, když Harry zmíní, že jsme přátelé..

********

Ahoj lásky, tak vás vítám u dalšího dílu. Napadlo mě, že by se hodilo místo, odkud se budete dozvídat novinky aj. Takže! na instagramu mám WATTPAD účet. Najdete mě tam jako loomie_l (veelmi originální). A jinak vidím to tak, že budou vycházet +/- 2  kapitoly týdně.

All the love. A