Pride {l.s.} (Czech translation)

23- Hiding From Reality

„Lou, musíš přestat kouřit."

„To je moje věc, Zee," řeknu mu otráveně a projdu kolem něho. Vydechnu kouř. Tento pocit mi chyběl.

Zayn mě dožene a šťouchne do mě. „Myslím to vážně- co se stalo? Proč jsi do toho znovu spadl?"

Nemůžu mu odpovědět, když ani sám nevím. Možná je to kvůli penězům, možná je to kvůli mé potenciální přítelkyni. Možná proto, že moje minulost vyplouvá na povrch. Může to být hodně věcí. Je pravda, že jsem začal zhruba v době, kdy jsme s Harrym měli pauzu.

Že by to s tím mělo něco společného?

„Nevím, je to všechno. Jsem ve stresu a toto je způsob, jak se dávám dohromady."

„Ví Harry o tom, že kouříš? Jakože jsme právě na cestě k němu a nechci aby ho to vyděsilo, navíc to smrdí," odpoví.

Rozhodl jsem se nereagovat. „Jak jde odvykání? Asi ti tím nepomáhám..."

„Není to zas tak špatné. Někdy po tom vyloženě toužím, ale s Liamem jsme stvořili takový systém- kdykoliv mám absťák, tak mu zavolám. Skvěle mě to odreaguje."

To mě ani nepřekvapuje. „To je skvělé, jsem na tebe moc pyšný."

„Ty musíš taky skončit."

„Ne."

„Kvůli Harrymu?"

„Kašli na to, Zayne."

Típnu cigaretu a se Zaynem stoupáme k Harryho apartmá. Dveře jsou odemčené, dělá to vždy, když nás čeká. Budeme spolu dnes večeřet. Eleanor jsem to ani neříkal, potřebuju od ní chvilku klid. Od karnevalu jsme spolu trávili hodně času. Vždy mám nutkání mluvit před ní o Harrym,ale snažím se to potlačovat.

Se Zaynem vstoupíme dovnitř. Hned nás všichni zdraví a vyměníme si objetí. Niall třeba vypadá nadšeně jako dítě, které dostalo pod stromeček jeho vysněného plyšáka. Liam se se Zaynem objímá celkem dlouho a potom mu něco zašeptá, přičemž se Zayn začervená.

Není tam, a tak se zeptám Liama a Nialla.

„Kde je Harry?"

„Je v jeho pokoji, objednal pizzu."

Fakt, že onjednal jídlo, mě mírně děsí. Harry vždycky vaří sám. Už je to týden co mě nepozval na jídlo. Nevadí mi to, ale spíš je to znepokojující. Domácí jído je pro něho všechno. Musí se něco dít.

„Harry?" zaklepu na dveře. Žádná odpověď. „Hazz?"

„Pojď dovnitř, Lou," řekne. Sotva slyším jeho hlas. 

Bojím se vstoupit dovnitř. Nikdy jsem ho ve špatném stavu neviděl. Říkal jsem mu, že tu budu vždy pro něho, ale nesvěřil se mi. Vlastně se mi tdálo, že se chová úplně normálně. Kdo ví, vco budu dělat, až ho spatřím. On je ten silný. On je ten, kdo mě k sobě tiskne, když je toho na mě moc.

Teď je řada na mně.

První ho očima hledám a všimnu si obrysu jeho postavy pod přikrývkou. Vím, že je to on. Je 6 hodin večer, neměl by spát. Měl bych za ním jít a s klidem si s ním povídat, ale potřebuje někoho, kdo ho trochu zotaví.

Trošku se rozběhnu a skočím přímo do postele. Slyším zvuk, něco jako mmm, potom se zpod postele vynoří kudrnatá hlava. Jeho oši se hned uchytí na mně. Pousměje se, ale ne tak jak obvykle. Lehnu si vedle něho a usměju se, ikdyž mě to bolí.

„Ahoj Hazz, jsi v pohodě?"

Harry přikývne. „Jen mi není dobře."

„Řekneš mi něco víc?"

„Já... já prostě nemůžu vylézt z postele. Po práci jsem usnul a nechce se mi vstávat."

„Proč se ti nechce vstávat?"  

„Protože je svět na nic," zamumlá.

„Takže se ti víc líbí v posteli?" zeptám se. Snažím se mu porozumět. 

„Jo."

„Bylo lepší, když jsem tu nebyl? Můžu kdyžtak odejít," už jsem chtěl odejít, ale on mě zastavil.

„Ne. Zůstaň"

„Takže chceš takto dál ležet?" 

Harry přikývne. 

„Víš co, pošlu kluky na tu pizzu někam jinam a udělám nám něco domácího. Můžeme si to sníst a povídat si," navrhnu s úsměvem.

„Neumíš vařit, Lou," informuje mě Harry.

„Učil jsem se od tebe, Hazz. Myslím si, že bych to zvládl."

„Promiň, že jsem v takovém stavu, Boo," řekne Harry. „Pravděpodobně zním blbě a zoufale."

„Ale ne. Je to lidské. Navíc, ty jsi byl v těžkých situacích vždy při mně. Teď je řada na mně."