Pride {l.s.} (Czech translation)

11- Fever

Neviděl jsem Harryho několik dní. Párkrát jsem potkal Nialla nebo Zayna. Liam Zayna hodně navštěvuje. Niall a Liam se na mě smutně usmívají a Harryho nezmiňují. Je fajn, že jsme teď všichni přátelé, ale vzhledem k mojí a Harryho hádce je to těžké. 

Teď cítím bolest všude a sotva zvládnu základní funkce. Zayn mi teď pomáhá se zakázkami, takže mě nutí ležet v posteli. Snaží se o mě starat, ale už jsem mu dal několikrát najevo, že si umím poradit sám. Tohle zvládnu, nejsem mimino, které potřebuje krmit.

Teď jsem byl pořád jenom doma, a tak se rozhodnu zkusit si procházku v dešti. Možná si tak vyčistím hlavu. 

Zapomněl jsem si vzít bundu, a tak se ve svém tričku zatřesu jak ratlík a ucítím, jak promokám. Mám pocit, že se déšť mísí s mými slzami z té frustrace. Jsem teď ve fázi, kdy buď spím, nebo brečím. Když spím, aspoň na to všechno nemusím myslet. Byl jsem hnusný na Harryho a zklamal jsem moji rodinu.

Z toho neustálého breku se mi ještě přitížilo. O něco zakopnu, když začne pořádný liják. Moc daleko jsem nedošel, ale i tak mě už bolí nohy. Zakopnu o chodník a nohy mě tak po pádu bolí ještě víc. Cítím se... příšerně. Opřu se o nedalekou cihlovou zeď, ale nakonec stejně skončím schoulený v klubíčku. 

Brečím. Vím, že jsem hrozně křehký, ale ty vzpomínky se mi vracejí. Jen chci, aby mi dali všichni pokoj.

To je ta poslední myšlenka, než se vydám do říše snů. Nevím, jestli je to z vyčerpanosti, nebo z toho, že jsem prostě chtěl od té bolesti utéct. Vzbudím se až když uslyším kroky blížící se ke mně. Těžko se přes vydatný déšť vidí, ale paže, které mě zvedají, znám. Tetování jakby smet.

„Zayne," kuňknu. 

„Nemluv Lou, máš horečku. Zajímalo mě, jak jsi se dostal tak daleko od studia. Musíme tě vzít k Harrymu."

Jen jednodušše přikývnu. Přitisknu se k Zaynovi, když mě svižným krokem nese v náručí. Cítím se tak bezpečně.

Bolest hlavy mě neopustí ani když přestane pršet a my vstoupíme do moderní bytovky. Zaynovi se nechce čekat na výtah, tak to vezme po schodech. Snažím se nevydávat žádný nářek. 

Zayn se nadechne a zazvoní. Dveře se rozrazí. Zvednu zrak, abych si zelenoočka mohl prohlédnout. Taktéž se na mě podívá a vpustí nás dovnitř. 

„Od té večeře je v kuse nemocný. Šel se projít a zkolaboval. Mysím si, že na něho leze chřipka a oba bydlíme docela daleko. Jsi nejblíž," vysvětluje Zee a Harry mu ani neodpoví a převezme si mě do své náruče. 

„Vem z koupelny ručník," zaúkoluje Harry Zayna a ten odběhne do koupelny. Harry mě opatrně přenese do ložnice. Do JEHO ložnice, ne do pokoje pro hosty. 

„Hazz, omlouvám se-" snažím se znít smysluplně, ale bolí mě v krku, když mluvím.

„Shh," řekne Harry a přichystá mi místo, kam mě uloží. „Potřebujeme ti svléct to mokré oblečení."

Zayn a Harry mě usuší, až svlečeme to prosáklé mokré oblečení. Pořád mám pocit chladu, i když mě Harry přikryje mohutnou peřinou. 

Harry mi jde udělat polévku, zatímco Zee zůstane se mnou. Zapne televizi jako rozptýlení. Sedne si za mnou a já si nemůžu pomoct a obejmu ho. 

„Nevěděl jsem, že se cítíš tak špatně, Lou," řekne Zayn potichu. „Měl jsi mě požádat o pomoc."

Přikývnu. „Promiň."

„To je v pohodě, ale ať se to víckrát neopakuje."

Harry přijde i s polévkou, a tak nestihnu nic odpovědět. Vážně mi donesl misku s polévkou. Ještě je u toho sklenice vody a.. leží tam květina, le k tomu se nikdo nevyjadřuje. Ikdyž nemám moc chuť, tak se do toho pustím. Přecijen, bylo by to neslušné.

„Kdy jsi naposledy jedl?" zeptá se Zayn. Harry skočí na postel vedle mě. Trpělivě čeká, co na to odpovím. 

„Hmm... nevím, prostě jsem neměl chuť."

„Ach jo... teď si hlavně zdřímneš, ano?" jen kývnu na souhlas. Cítím se tak malý, když tu tak ležím mezi těma klukama, kteří se o mě starají. Musím uznat, že to není nejhorší.

„Můžeš zůstat, jak dlouho chceš," dodá Harry. „Vy oba, mám tu i pokoj pro hosty."

„A ty budeš spát kde?" zeptám se a podívám se na něho. Taky vypadá dost unaveně.

„Můžu spát na gauči."

Ne, tohle nedovolím, navíc se o sebe dokážu postarat sám, tak si sednu. „Myslím, že takhle do studia zvládnu dojít. Nebudu tě obtěžovat."

Harry mě ale postrčí zpátky do postele. Udělal to nžněji, než když mě v zápalu chtíče povalil na postel...

Ne, na to nebudu myslet.

„Zůstáváš tady. Tečka," řekne Harry striktně. 

„No, já si potřebuju zajít na nákup. Bude vám vadit, když vás teď opustím? ráno vás přijdu zkontrolovat," řekne Zayn a Harry přikývne. Jelikož už jsem dojedl, tak se Harry rozhodl uklidit nádobí a tak nechal ještě chvilku mě a Zayna o samotě.

„Budu v pohodě," řeknu Zaynovi, ale vidím na něm, že má starosti.

„Já vím. Ale nevím, co se stalo mezi tebou a Harrym. „Od té doby jsi jiný a já potřebuju vědět, že jsi tu v pohodě."

„Pak ti to řeknu, Zee. Potřebuju si to jen všechno vyřešit sám ve své hlavě."

Zayn přikývne jako porozumění. Naposledy mě obejme, pak se rozloučíme a on odejde, nechávajíc mě se zelenookým klukem, kterého jsem nedávno políbil a potom vykopl.