Pride {l.s.} (Czech translation)

21- Ferris Wheel

Harry vypadá  o něco spokojenější, po vyjasnění situace. Když se opět připojíme ke skupině, s Harrym jsme si tělesně o hodně blíž. Pan Sniffles pro mě začíná být těžký, takže mi s ním Harry pomůže, což je od něho pěkné. Eleanor mě obviní z toho, že se jí nevěnuju. Nijak jí neodporuju a s nutnou dávkou ironie jí slíbím, že už se to nebude opakovat.

„Zayn a Liam jsou si dnes večer nějak blízko," poznamenám. Ti dva jdou napřed a povídají si, přičemž Zayn chrání v náručí medvěda, kterého mu Liam vyhrál. Jejich ruce jsou tak blízko u sebe, ale stejně nikdo nemá odvahu spojit je.

„O kterém si myslíš, že udělá první krok?" zeptá se Harry. Očividně přemýšlíme nad tím samým.

„Liam. Zayn působí jako cool kluk, ale ve skutečnosti je jako 12letý chlapec, který stalkuje svého crushe každý den ve škole. Pořád je ohledně těchto věcí nejistý."

„Souhlas, ale tak si Zayna nedokážu představit. Vypadá spíš jako Vogue model."

„Jo!" zvolám. „Nutím ho do toho, aby zkusil modeling, ale on nechce. Je jako chodící bůh, je to nepříjemné."

„Pokud je chodící bůh, co jsem potom já?" zeptá se Harry flirtovně, když ke mně sklopí svůj zrak.

Zčervenám jako vždy. „Jsi můj Hazza, můj princ."

„To se mi líbí."

***

„Já chci jít na ruské kolo!" domáhá se Eleanor. Vezme mě za ruku a už mě k němu táhne. Ostatní nás následují.

„Musíme si vyjasnit, kdo bude s kým v kabině," prohlásí Liam.

„No, v jedné kabině mohou být nanejvýš 4 lidi," řekne Niall. „Já si myslím, že my bychom měli líp poznat Eleanor. Snažím se říct, že já, Zayn, Liam a Eleanor půjdeme do jedné kabiny a víc ji tak poznáme."

Eleanor s tímto návrhem souhlasí, ale věnuje mi pohled, který nevěstí nic dobrého. Nakloní se ke mně a řekne „Později si budeme muset promluvit o Harrym."

Přikývnu a snažím se vypadat jinak, než se cítím. Jo, cítím se naštvaný. Není to její věc a nevím, proč bychom o Harrym měli diskutovat. Poté se všichni kluci včetně El usadí do kabiny. My s Harrym si počkáme na další a usadíme  se i s panem Snifflesem. Začneme stoupat. Pouťové osvětlení se začne oddalovat, když jsme skoro na vrcholu. V tomto momentu se v Harryho očích odráží hvězdy, protože je jasná noc. 

„Se Zaynem jsme na atrakcích vždy hrávali hru. Musíš se toho druhého zeptat na jakoukoliv otázku, jaká tě napadne. Může to být něco zábavného, nebo naopak něco osobního. Je to zajímavé, protože je to jen mezi těmi dvěma," musím uznat, žemi podobné hry se Zaynem chybí.

„Já začnu. Máš sourozence?" divím se, že na to ještě nedošla řeč.

„Um, jo. Mám šest sester. Už jsem je dlouho neviděl."

„To je plný dům. Teď ty."

„Co jsi byl, když si byl malý?" 

„Zpěvák. Chtěl jsem být rocková hvězda," odpoví Harry s nevinným úsměvem. „Hrál jsi někdy v divadelní hře?" 

Náhle se začnu červenat. Udělám ten výraz typu "já tu nejsem".

„Alee, proč se nám Lou červená? Notak, teď mi to musíš říct," doléhá na mě.

„No, hrál jsem v Pomádě," přizná se.

„A koho jsi hrál?" táže se Harry ještě zvědavěji.

„Dannyho.."

„O můj bože! Určitě jsi byl úžasný, chtěl bych to vidět."

Čekal jsem, že se Harry začne smát, ale on ne. Je z toho nadšený a naopak to ocenil. Zdá se mu to cool a úžasné (narozdíl od Eleanor, která se mi za to vysmála). 

„Zase tak dobrý jsem nebyl. Teď já a bude to trošku osobní. Um, proč se ti v poslední době špatně spalo?" (hádej, můžeš třikrát) Harry sklopí zrak na svá kolena a potom se ohlédne po městě, na které teď máme skvělý výhled.

„No," odkašle si Harry, „začalo to tehdy, když jsme se začali hádat. Prostě jsem nemohl usnout. Když jsem se vzbudil, měl jsem pocit, jako bych celou noc probděl. Zhoršovalo se to. Převážně tehdy, když jsme od sebe byli odloučení. Nemohl jsem fungovat, nemohl jsem nic. Teď jsme už spolu, ale upřímně, moc se to nezlepšilo," říká Hazz, přičemž má asi strach podívat se mi zpříma do očí. „Minulý týden jsem navštívil doktora. V naší rodině máme totiž dědičnou depresi. Na střední mě to trošku potrápilo, ale teď je to horší.. asi. Alespoň to mi řekl doktor. Předepsal mi nějaké antidepresiva a snad to bude lepší. Cítím se o něco líp."

Položím svoji ruku na jeho koleno a jemně ho pohladím. Harry se na mě konečně podívá se slzami v očích. Nechci, aby plakal. Pana Snifflese nechám na původním místě a přesednu si vedle Harryho. Jsem tak malý, že je tam ještě místo pro jednoho. Obejmu Harryho kolem pasu a přimáčknu se na něho, takže se teď prakticky mazlíme.

Už chápu, proč byl poslední dobou tak skleslý. Upřímně, když jsem ho spatřil po naší pauze, vypadal... jinak, strašně. Nevěděl jsem, že to může být až tak extrémní. Potřebuju ho ujistit, že na to není sám. Že jsem tu vždy pro něho.

„Nevěděl jsem, že jsi na tom až tak špatně, Hazz," odpovím tiše. „Jsem moc rád, že se cítíš lépe a přeju si, aby byl způsob, jak bych ti mohl pomoct. Vždy tu budu pro tebe. Pokud se někdy budeš cítit špatně, nebo budeš mít jiný problém, kdykoliv můžeš zavolat. Já přijdu hned, jak to bude možné. Všeho pro tebe nechám, i kdybys potřeboval jenom obejmutí."

Hazz se smutně usměje. Ale aspoň nějaký pokrok. Obejme mě jeho mohutnými pažemi.

„Děkuju, Boo Beare. Děláš vše, co můžeš. Jenom díky tvé přítomnosti se cítím o moc líp."

„Opravdu?"

„Opravdu. Promiň, že jsem to na tebe tak vybalil. Měl to být zábavný večer, ale teď tu mluvímeo depresi," řekne sklesle.

„To je ok, Hazz. Rád o tobě zjišťuju nové věci. Naše přátelství tím roste."

Přátelství

Je pro mě těžké, vyslovovat to slovo. Oba se usmějeme předstírajíc, že to nebolí a potom začneme klesat a naše jízda končí. Je čas vrátit se do reality.

********

Jenom pár slov- všechny vás miluju, snad bude brzo další kapitola. Keep voting <3

All the love. A