love in the snow // štvrtecký

II.

„A já doufal, že budu dnes inkognito," zakroutil hlavou.

„Nikdo tě nezaregistroval, skoro, jinak gratulace k prvním bodům ve svěťáku," usmála se dívka.

„Díky moc," odpověděl s širokým úsměvem na tváři.

„Hej my jdeme za našima, budeš tady?" zeptal se Domča dívky.

„Jojo, ani se nehnu," odpověděla.

„Ale hneš," otočil se na ni chlapec.

„Prosím?" nadzdvihla obočí.

„Pojď se mnou, za chvíli jsme zpět," řekl.

„To jako vážně?" vykulila dívka oči.

„Jo, pojď, něco ti ukážu, pokud nemáš nic lepšího na práci," odpověděl.

Dívka jen kývla a následovala ho někam do útrob závodiště.

„Kubo, kam valíš? Dneska máš volno ne?" zeptal se ho securiťák u vchodu.

„To jo, ale chtěl jsem tady slečně trochu ukázat biatlon z jiného úhlu pohledu," pousmál se.

„Fajn, tak běžte," odpověděl a bez problémů oba pustil dál.

„Tak, tady máme naše šatny, tam tě asi vodit nebudu, ale zde za rohem je press center," řekl a ukazoval na různé dveře.

„Za chvilku tam přijdou medailisti a," mluvil dál.

„A pak je všechno na youtube IBU," dořekla dívka.

„Jo, přesně tak," usmíval se a dál se rozmachoval rukama.

V tom jsme oba zaslechli cvakáni fotoaparátu a následný blesk.

„Slavíku, o co se snažíš?" otočil se Kuba na pána s foťákem v ruce.

„Sorry, ale jednou mi poděkuješ," řekl s úsměvem a dál chlapce s dívkou následoval při prohlídce zákulisních koutů biatlonu.

„Měli bychom se asi vrátit," zamumlala dívka, jakmile koukla na hodiny a zjistila, že do začátku závodu zbývá nějakých 15 minut.

„A nechtěla by jsi se koukat tady? U střelnice?" pousmál se chlapec.

„To nejde, vždyť bychom tu akorát zavazeli," odpověděla.

„Ale ne, tady se toho tolik neděje, neboj," naznal.

„Tak jo, tak tady zůstaneme," odpověděla a koukla se za sebe, kde byly všechny tribuny přeplněny do posledního místa, jen těžko by se hledala nějaká volná skulinka.

„A během závodu bys mi mohla říct něco víc o sobě, protože, nějakým zvláštním způsobem jsem se ani nedozvěděl tvoje jméno," vyrušil dívku z přemýšlení.