love in the snow // štvrtecký

XXXI.

„Máš všechno, Deni?" zeptala se její kamarádka.

„Jasný, že jo," odpověděla, když kontrolovala kabelku s doklady.

„Řekla jsi to Kubovi?" pousmála se.

„Ne, bude to překvapení, jo, um, ten závod ze zítřka odložili na čtvrtek, takže ráno nemusíme od autobusu nikam spěchat," naznala a šla s taškou k nádraží.

„Ještě mi řekni, jak se tam dostaneme," odpověděla její kamarádka.

„No, teď vlakem do Prahy a z Florence jede bus, zájezd, přímo tam," objasnila, jakmile se zastavila v budově a zkoumala tabuli s odjezdy.

„Tak jo, to zní jednoduše," usmála se.

„Děkuju, že jedeš se mnou," řekla dívka a objala ji.

„Hele, já vám to s tím Radimem zavařila, dlužím ti to," odpověděla Áďa.

„Nojo, Radim, neříkal vám něco?" zeptala se.

„Jen, že tě chce, hned," zamumlala.

„To má smůlu," usmála se.

„No a Marťas říkal, že mu pomůže, pak jsem radši nechala na nich ten rozhovor mezi čtyřma očima," řekla.

„Ale notak, nemám zájem," odpověděla.

„To já moc dobře vím, ale tvýmu bráchovi to nedochází," zasmála se.

„Já vím, ale to je jedno, nechci to řešit," naznala.

„Dobře, chápu tě," řekla.

„Miluju Kubu, nikoho jinýho nepotřebuju," odpovědělaa dívka s úsměvem.

„Přála bych vám, aby to bylo napořád, ale bude to těžký," pošeptala dívka.

„Uvědomuju si to," přikývla Denča.

„A?" vykulila oči.

„Dokud to půjde přála bych si s ním zažít spousty pěkných chvilek," špitla s úsměvem.

„Neříkám, že to nepůjde, ale obecně je málo vztahu na dálku mezi vrcholovým sportovcem a normální holkou, můžete být jiní," usmála se.

„Nemůžem se bavit o něčem jiným?" zeptala se.

„Radši bych spala," zazubila se Áda.

„Klidně, cesta do Prahy bude ještě určitě dlouhá, no a ta cesta po ní taky," usmála se dívka a so ruky si vzala jednu z knížek k maturitě.

„Nebude ti ten týden ve škole chybět?" zeptala se po chvilce.

„Za prvé, jsou to jen tři dny," začala dívka, „a za druhé, budu dopisovat jen dva testy, a na další týden jich máme v plánu pět, takže, ono to je asi jedno, potřebuju jen prolízt do dalšího pololetí a mám tam známky možná i na dost slušný vyznamenání," dořekla.

„Obdivuju tě, já bych to nedala, asi proto jsem na rok přerušila studium a radši brigádničím," odpověděla.

„Já chci maturitu a snad potom i tu výšku, teď se hodí vše," pousmála se dívka.

„Budu ti držet palce," řekla.