XLV.

508 26 1
                                    

„Dobrý ráno," špitla dívka, jakmile chlapec začal otevírat oči.

„Dobré," odpověděl a když uviděl, že jsou oba nazí do široka se usmál.

„Co se tlemíš jak Měsíček na hnoji?" zeptala se a objala ho.

„Došlo mi, že to nebyl krásnej sen, ale ještě krásnější skutečnost, víš?" pousmál se a políbil ji.

„Achjo, Kubí," zasmála se a šla si do skříně pro kalhotky a jedno velké triko, které v létě doma nosila jako šaty.

„Ale noták, pojď ještě ke mně," zamumlal a natahoval k ní ruce.

„Zmeškáš snídani i biatlon," odpověděla a zakroutila hlavou.

„Notak, aspoň na chvíli," škemral, až se jí dočkal. Ihned ji stáhl k sobě na postel a triko i kalhotky putovaly z jejího těla na zem.

„Tohle jsme si nedomluvili," protestovala, ale k ničemu ji to nebylo. Po krásné chvilce se schoulili do objetí pod peřinu.

„Miluju tě," usmál se, když ji hladil po vlasech.

„Já tebe, ale, teď už mám fakt hlad," odpověděla a natáhla se pro triko.

„Tak pojď já ti pomůžu," řekl a oblékl si trenky a kraťasy, které vytáhl z cestovní tašky.

„Tak můžeš nakájet ovoce," řekla, když z lednice vytáhla jahody, maliny, borůvky a donesla banány.

„A co to bude, až to bude?" optal se.

„Wafle, s javorovým sirupem a ovocem, jestli to jíš," odpověděla, když začala míchat těsto na pár waflí.

„Jo, občas si takhle dám do nosu," usmál se a začal se svým veledílem.

Po půl hodině se spolu s jídlem a čajem uložili do obýváku k televizi na masák.

„Hele zapomněl jsem se tě na něco zeptat, eh, původně jsem včera myslel, že se tu stavím, pošleš mě k šípku a pojedu domů, ale situace je jiná," zahihňal se.

„No, povídej?" nadzdvihla dívka jedno obočí.

„No, myslíš, že bych tu u vás mohl zůstat? Do čtvrtka do večera?" zeptal se.

„Pokud by ti nevadilo, že bych si na tebe pořádný čas udělala až ve středu," odpověděla.

„Máš toho tolik?" zvídal dál.

„No, pondělí až středa pár testů a do toho přípravy na ples," naznala.

„Víš, já jsem chtěl teď před mistrovstvím trénovat v Novým městě a mám to tam blíž odtud než z domu, no ve čtvrtek bych jel domů a v pátek odpoledne bych se u tebe hlásil v kvádru," objasnil jeho nápad.

„Tak jo, to zní chytře, ale fakt si chceš brzdit přípravu mým maturákem?" pousmála se dívka do země.

„Chci, ani nevíš jak moc," odpověděl a políbil ji na čelo.

love in the snow // štvrteckýWhere stories live. Discover now