love in the snow // štvrtecký

XXIV.

„Mami, Honzo, jedu za bráchou do těch Pardubic!" křikla dívka, jakmkle se začala soukat do bot.

„Dávej na sebe pozor," usmála se její máma a šla ji vyprovodit na vlak.

„Přijedeme asi v neděli, autem," řekla po chvilce přemýšlení.

„Dobře, do školy nemáš nic?" zeptala se.

„Od školy si jedu na hokej odpočinout," naznala dívka s úsměvem.

„Nezapomínej na to, že budeš maturovat, jo?" pousmála se.

„Neboj, mám s sebou zápisy," odpověděla.

„To je super, no, tak abys je použila," řekla a objala ji.

„Vím, co dělám mami, tak se měj," usmála se dívka a šla do vlaku, který právě přijel.

„Měj se hezky," naznala její matka a zamávala ji.

Po hodně cesty byla na hlavním nádraží, kde na ni čekala její kamarádka.

„Ahoj, konečně si tady," usmála se a vtáhla ji do objetí.

„Jo, už jo," řekla s úsměvem.

„Nejdřív si půjdeš dát k Martinovi na byt ty věci a pak se půjdeme projít a pak na stadion!" naznala Áďa a cestou do domu chlapce jí ukazovala vše kolem.

„Tak jsme tady," usmála se Áďa, jakmile vešly do prostorného bytečku.

„Celkem hezkej výhled," naznala dívka.

„To jo, je to tu kouzelný," pošeptala.

„Kolik máme času?" zeptala se a položila na zem tašku.

„Zápas začíná za hodinu, odtud je to k aréně nějakých deset minut pěšky, stačí když za půl hodiny vyjdeme," propočítávala cestu dívka.

„Dobře, fajn, to ještě zavolám Kubovi," naznala.

„Jo? Koukala ses, jak dojel?" zeptala se.

„Právě, že jo," zakroutila hlavou.

„Bude líp," naznala a dívka s mobilem v ruce přikývla.

„Deni? Ahoj," zamumlal chlapec, jakmile ji hovor přijal.

„Jsi nějaký zadýchaný," odpověděla.

„Jo, šlapu na kole, abych uvolnil nohy, potřebuješ něco?" řekl.

„Jen jsem s tebou chtěla mluvit a říct, že to příště bude o dost lepší," špitla dívka.

„Děkuju, moc, za všechno," odpověděl tiše.

„Vím, že na to máš," řekla s úsměvem.

„Asi jo, někde to tam je," zasmál se.

„Jo," naznala.

„Miluju tě, nejvíc," odpověděl.

„Já tebe, Kubí," usmála se.

„Co máš dnes v plánu?" zeptal se po chvíli ticha.

„Za chvíli jdu na hokej, s kamarádkou, sledovat bráchu," naznala.

„Toho od přítele tvé mamky?" řekl nejistě.

„Jojo, od toho," odpověděla.

„Tak si na něj dávej pozor," zamumlal.

„Je to nevlastní brácha a chodí s moji kamarádkou, notak, přece bys nežárlil," zakroutila hlavou.

„Ale na hokeji bude víc kluků, než je on," řekl.

„Neboj, nemám o ně zájem," naznala dívka.

„A o koho máš zájem?" zeptal se.

„O tebe?" pousmála se.

„Správná odpověď," řekl.

„Tak se zatím měj jo, zítra ti zavolám," špitla dívka.

„Pa, užij si hokej!" odpověděl.

„Najednou," zasmála se.

„Noco, jsem hodnej, ne?" pousmál se.

„Úplnej anděl, hele," řekla.

„Tak se měj," odpověděl chlapec a zavěsil.

„Copak? Žárlí?" zasmála se dívka, jakmile Denča zavěsila.

„Příšerně," naznala.

„Tak pojď, jdeme," odpověděla Áďa a dívka přikývla.