love in the snow // štvrtecký

XXIX.

„Jsme tady, máme čerstvý pečivo na pozdní snídani a na oběd tři krabice pizzy," křikl Martin, jakmile vešli do bytu.

„Kde je Radim?" zeptala se Áďa a Denča ukázala do obýváku na matraci, kde spokojeně odchrupoval.

„Asi jsi ho zmohla, ségra," zasmál se Kaut.

„Počkej, vy jste spolu něco? Vždyť máš Kubu?!" mumlala kamarádka.

„Ty brzo dostaneš taky facku, brácha," odpověděla dívka.

„Ale notak, je to můj kámoš, dlouho neměl vážnej vztah," koukl na ni provinile.

„S takovouhle ani dlouho mít nebude," řekla.

„A bylo alespoň něco?" zeptal se.

„Ne, a vyfič," naznala a hnala ho z kuchyně.

„Achjo, jdu ho vzbudit a zahrajem si fifu," odpověděl a šel do obýváku.

„Už mi to objasníš?" zeptala se Áďa, když byl Martin dostatečně daleko.

„Nakecal Radimovi, že hledám hokejistu do vztahu, celej večer mě balil, noc si nepamatuju, ráno jsme se políbili, ale, nechtěla jsem," řekla dívka.

„Nic víc, jen polibky?" vykulila oči.

„Fakt ne, nic jinýho si nepamatuju," naznala.

„Kdyby se s tebou vyspal, myslíš, že by ti to řekl?" přemýšlela nahlas.

„To bych snad poznala, ne? A věřím mu, nic jinýho nebylo," odpověděla.

„Tak jo, fajn, už mlčim," řekla Áďa.

„Akorát, musela jsem to Kubovi říct, chtěla jsem k němu být férová," naznala dívka.

„A jak to vzal?" zeptala se.

„Hodnějšího přítele jsem si najít nemohla," pousmála se do země.

„Ale?" zakroutila hlavou.

„Co ale?" nechápala.

„Vždycky musí být nějaký ale," začala Áďa.

„Ale, no, nemůžu na to přestat myslet," špitla.

„Na co?!" vyjekla.

„Na tu ranní líbačku a pak i na tu facku, co jsem mu dala," odpověděla.

„Kámo, to je špatně," řekla.

„Já vím, proto jsem volala mamce, objednala mi dvě jízdenky do Německa na příští týden a zařídila akreditace, jedeš se mnou?" naznala dívka.

„To je samozřejmý, ale pod jednou podmínkou," odpověděla.

„No?" pousmála se Denča.

„Zapomeneš na to co bylo a Radimem, vůbec na to nemysli," řekla.

„Ale, ono to bylo vtipné, jak se snažil vycucat z rukávu všemožné balící techniky," odpověděla.

„No a pak ocucal tebe," naznala.

„To je jedno, opakovat se to nebude," řekla dívka.

„Na malíček?" usmála se Áďa.

„Jo," přikývla a malíček ji podala.