love in the snow // štvrtecký

XLVII.

Dívku vzbudil v pátek ráno zvonící telefon.

„Prosím?" zeptala se, když hovor zvedla.

„Dobrý ráno, zlato, jen jsem se chtěl zeptat jestli je modrý motýlek v pohodě," odpověděl Kuba.

„Naprosto, děkuji, že jsi mě vzbudil," řekla.

„Nezapoměl jsem, neboj," naznal.

„Co teď děláš?" zeptala se a v županu došla do kuchyně, kde jí máma nechala na stole pod poklopem kávu v termohrnku a ovesnou kaši.

„Teď se chystám jít balit, potom jdu na chvilku na trať a potom už budu s tebou, um, stíháš oběd?" optal se dívky.

„No, na půl dvanáctou jdu ke kadeřnici, na zkoušce jí to trvalo dvě hodiny no a pak ve čtyři jdu ke kosmetičce," odpověděla.

„Takže ve dvě jsem u tebe i s jídlem, jasný?" řekl.

„Nedělej si starosti," naznala.

„Hlady nebudeš, o to se osobně postarám," odpověděl.

„Děkuju, za všechno, mám tě ráda, moc," řekla tiše.

„Já tebe taky," pousmál se.

„Užij si balení a trénink," odpověděla a zavěsila.

S chutí se pustila do své snídaně a poté si šla vyčistit pleť a zuby.

Bylo jedenáct a ona hledala ve skříni košili, aby si pak učes nezničila. Nakonec odešla z bytu s peněženkou, telefonem a klíčemi hozenými v malé kabelce.

„Ahoj, tak jdeme na to?" usmála se na ni kadeřnice a dívka stydlivě přikývla.

Celou dobu si o něčem povídaly.

Po dvou hodinách bylo hotovo, dívka se koukala do zrcadla a byla s výsledkem spokojena.

Jakmile došla domů chlapec akorát přijížděl k budově.

„Ahoj, zlato," řekl chlapec a políbil ji na tvář.

„Jsi tu akorát na čas," pousmála se a vedla ho do domu.

„Nojo, jsem tvoje obědová služba," odpověděl a položil na kuchyňskou linku dvě kravičky s čínskými nudlemi a gyrosem.

„To nikdy nemůžeme sníst," řekla, když viděla tu obrovskou porci.

„Ještě tu mám tvarohovej dezert," naznal a vytáhl další kelímky z tašky.

„Kubo, já se potrěbuju za pár hodin ještě vlézt do šatů," odpověděla, když si sedal ke stolu naproti ní.

„To je naprosto dietní věc, v klidu, dělal jsem to sám, jsou tam samý dobrý věci, a ty nudle nemusíš sníst hned," řekl s úsměvem a krátce ji políbil.

„Jsi nejlepší, víš to?" usmála se dívka.

„Vím," zazubil se, „ale teď už dobrou chuť," odpověděl a začal se cpát jídlem.