love in the snow // štvrtecký

XLVIII.

„Už jsem tady!" zavolala dívka, když přišla domů z kosmetického salonu s plnohodnotným makeupem.

„No už bylo na čase," křikl na ni Kuba.

„Máma ještě není doma?" zeptala se.

„No chvilku tady byla, ale říkala, že jde za kadeřnicí a na manikůru," odpověděl chlapec.

„Ajo, já zapomněla," řekla, když za ním přišla.

„Páni, jsi jako úplně jiný člověk," naznal chlapec, když si ji prohlížel.

„Fakt je to taková změna?" zeptala se.

„No máš toho na obličeji moc, ale i tak, sluší ti to," pousmál se, „a víš jak by ti to slušelo ještě víc?" špitl a přitáhl si ji za ruce k sobě.

„Kubí, teď ne," odpověděla dívka.

„Fakt ne?" zeptal se, když ji opatrně líbal na krku.

„Děti! Jsem doma!" křikla z předsíně její matka.

„Fakt ne," pousmála se dívka a šla si do pokoje pro lodičky.

„Tady tě mám, páni!" vykulila její máma oči.

„Je to dobrý?" zeptala se dívka.

„Perfektní," usmála se a objala ji.

„Mami, mám prosbu, Áďa a Martin dojedou za hodinku na nádraží," řekla dívka, když zkontrolovala čas.

„Nene, dojedou v sedm, s Honzou, no a dojede ještě nějaký Radim," odpověděla.

„Jo? Tak dobrý," usmála se.

„Kdy máte být v tom sálu?" zeptala se.

„Kolem třičtvrtě na sedm," odpověděla.

„Tak to aby ses už pomalu soukala do šatů a Kuba do smokingu," řekla její máma.

„Jojo, pomůžeš mi?" zeptala se dívka a její máma přikývla.

Po chvilce se dívka už v šatech prohlížela v zrcadle. Byly královsky modré, jak pro princeznu, se spadlými ramínky a na vrchní vrsvě tylu byly umístěny stříbrné kamínky. Skoro to vypadalo, jakoby měla na šatech celou hvězdnou oblohu.

A Kuba se vedle soukal do svého obleku.

„Páni," pousmál se na dívku, ode dveří.

„Vypadáš v tom smokingu úplně jinak," zasmála se a šla k němu blíž.

„Ty vypadáš jako princezna," odpověděl a políbil ji na čelo.

„Teď kecáš," pousmála se do země.

„Zavři oči a otoč se ke mně zády, prosím," řekl a dívka ho poslechla.

Po chvilce cítila chlad na krku.

„Otevři," odpověděl chlapec. Dívka se zadívala do zrcadla, na jejím krku byl anděl, stříbrný šperk s posetý malými kamínky.

„Páni, to si ani nezasloužím," pošeptala dívka.

„Vlastně to mi pomáhala vybrat mamka, já tomu moc nerozumím, a říkala, že se těší, až tě pozná," usmál se.

„Tak jí vyřiď, že moc děkuju," odpověděla.

„A ještě drobnost," řekl, když jí podal modrou růži.

„To jsi nemusel," usmála se a políbila ho.

„Lidi, odjíždíme!" zavolala na ně její matka.

„Ty ještě dovnitř nepůjdeš?" zeptala se, když ji viděla jen v teplákách.

„Nene, počkám na ně," usmála se, když je naháněla do auta.