love in the snow // štvrtecký

XXII.

Chvíli se brouzdala městem a po několika minutách skončila v kavárně, sedla si k oknu a pozorovala vločky snášející se na zem a kočky, které běhaly po chodníku a hrály si.

Po hodině a půl, co seděla v teple a úpíjela kávu, se rozhodla jít domů. Na příjezdové cestě stálo velké černé auto a v předsíni nas zemi byli dva páry pánských bot.

„Jé Deni, ahoj," usmál se Honza a dívku si stáhl do objetí.

„Ahoj a šťastnej novej rok," odpověděla s úsměvem.

„Tobě taky, jinak toto je můj syn, Martin," řekl a ukázal na vysokého chlapce, který stál opodál.

„Čau, budoucí ségra," zazubil se chlapec a objal ji.

„Ahoj, ráda tě poznávám," naznala dívka s úsměvem.

„Deni, pojď mi pomoci se salátem," vykoukla její mamka z kuchyně.

„Už letím," usmála se a šla za ní.

„Tak co, půjde to?" zeptala se máma, jakmile k ní přišla.

„Asi jo, vypadá, jako sympaťák," řekla dívka a začala porcovat čínské zelí.

Po hodince měli po večeři a dospělí seděli u sklenky vína v obýváku, zatímco Martin a Denča seděli v jejím pokoji.

„Tak co ségra, řekneš mi o sobě něco?" zeptal se, když si upil ze své kofoly.

„Co bys potřeboval vědět?" usmála se.

„Všechno důležitý," odpověděl.

„Vždycky jsem chtěla staršího bráchu a pak se objevíš ty," řekla dívka.

„Fakt? Já jsem vždy chtěl mladší ségru, abych ji mohl chránit před blbečkama," naznal chlapec.

„Jo, takže teď mi řekni jak bylo v Kanadě," usmála se.

„Až na ten výsledek turnaje to bylo fajn, skvělá zkušenost, bohužel poslední s klukama z ročníku," odpověděl.

„Máte štěstí, že jste byli taková parta," řekla dívka.

„To jo, byli jsme spolu vlastně od malička, takže jsme se dost dobře znali a semkli, ale tomu už je teď konec, jedem si zase každej za svý," usmál se do země.

„U tebe bych se nebála, že se s některýma uvidíš i v Áčku," odpověděla.

„Fakt, jo?" zeptal se.

„Fakt, sleduju hokej pravidelně, takže vidím kdo a jak jste jak šikovnej," řekla dívka.

„A nechceš jet se mnou v pátek do Pardubic, když tě ten hokej tak baví?" pousmál se.

„Hej, já tam jedu, v pátek, s kamarádkou," odpověděla.

„Jo? A máte i VIP?" zeptal se.

„Jelikož je moje kamarádka tvá přítelkyně, tak hádám, že asi jo?" zazubila se.

„Ty se bavíš s Aďou?" vykulil oči.

„Jo, známe se," řekla dívka.

„Páni, to bych nečekal, takže ty jsi ta kamarádka, co u nás bude spát," usmál se.

„Přesně tak," přikývla.

„Tak to bude legendární, uděláme nějakou menší párty, ne?" odpověděl.

„Jo, můžeme, ale kdo vše tam bude?" zeptala se.

„Určitě ty, já, Áďa, Šalina, Záďa a dál nevím," pokrčil rameny.

„Tak to by bylo fajn," usmála se.

„Jo, kluci jsou hodní," řekl chlapec, „a vlastně máš nějakýho prince?" zeptal se.

„Jo, mám nebo jako, známe se kŕatce, máme se rádi, ale on jezdí po světě na závody," odpověděla.

„To zvládnete a kdyby ne, najde se vhodnější, třeba nějakej můj kamarád hokejista," zazubil se.

„Díky, ale myslím, že hokejista nebo biatlonista, ono je to jedno, stejně býváte pořád někde na výjezdech," řekla dívka.