love in the snow // štvrtecký

XVI.

„Fakt chceš jenom lenošit?" zeptal se, když se vyvalil na postel vedle ní.

„Teď jo, to tvoje lyžování mě úplně vyčerpalo," odpověděla dívka.

„Nechceš mi říct něco o té tvé žárlivosti v restauraci?" pousmál se chlapec.

„Já nežárlila," zakroutila hlavou.

„Ale jo," namítal.

„Ale ne," řekla.

„Alespoň trošku," odpověděl chlapec.

„Možná malinko, nechceš se bavit o něčem jiným?" pousmála se.

„Tak mi řekni co to je za kamarádku co jsi tu dneska potkala," řekl a opatrně ji chytil za ruku.

„Ale, vždyť tě to vůbec nezajímá," odpověděla.

„Zajímá, chci vědět víc o tvých kamarádech, aby to byli i mí kamarádi," špitl a přimáčkl se k dívce blíž.

„Poznaly jsme se už pár let zpátky, když jsem byla na jednom koncertu, přes jednu kamarádku, od té doby jsme se neviděly, ale občas jsme si psaly, o hokeji a tak," řekla dívka.

„Proč jste se už potom neviděly?" zeptal se.

„Já ani nevím, ale asi je to tím, že je z druhého konce republiky, vlastně ani nebyla příležitost," pokrčila rameny.

„A co pokecaly ste? Aspoň chvilku?" zamumlal.

„Jo, je šťastná, má hodnýho přítele, kterej je teď v čoudu, ale šlape jim to," odpověděla dívka.

„A teď to bude jak?" pousmál se Kuba.

„To se uvidí, v pátek máme naplánovaný hokej, pak těžko říct," odpověděla.

„Budeš beze mě fandit jo?" zeptal se.

„Když budeš pryč," pokrčila rameny.

„Tak doufám, že si mezitím nenajdeš nějakýho hokejistu," zamračil se.

„Nemám potrěbu hledat hokejisty," odpověděla s úsměvem.

„Fakt ne?" špitl a přiblížil se k ní svým obličejem.

„Ne, a teď pojď dáme si kafe," usmála se a šla do kuchyňského minikoutku, kde byl kávovar, lednička, rychlovarná konvice a mikrovlnka.

„Notaak, to mi děláš schválně," odpověděl a hodil si přes obličej polštář.

„Nevím na co narážíš, Kubí," zakroutila hlavou a začala si dělat latté, „který pro tebe?" zeptala se.

„Radši čaj prosím," odpověděl a přemístil se k ní.

„Fajn," řekla a dala vařit vodu. Z poličky vytáhla hrneček a čekala. Kuba ji mezitím objal ze zadu a pomalu si ji otočil k sobě.

„Víš, že jsi stejně moc pěkná?" pousmál se, když jí dával trčící pramínek za ucho.

„Děkuju, ale, jsou i pěknější holky," odpověděla.

„Ještě jsem je teda neviděl," řekl, když jeho ruka přecházela z jejího spánku až na tvář.

„Měl bys občas otevřít oči, biatlonisto," naznala a chtěla zalít čaj.

„To počká," pousmál se a opatrně dívku políbil, „už se tolik neklepeš, jako poprvé," špitl, když se od něj odtáhla.

„Nedělej si ze mě srandu," zakroutila hlavou.

„Nedělám, jen, bylo to roztomilý," odpověděl, ale to už k němu stála dívka zády a zalívala čaj.