love in the snow // štvrtecký

XVIII.

„Aďo, tak povídej," pousmála se dívka, jakmile si sedla na sedačku v jejím pokoji.

„Nejdřív, nechceš čaj?" zeptala se.

„Možná i jo," odpověděla.

„Tak moment," usmála se a po pěti minutách došla s hrnkama.

„Děkuju," usmála se dívka.

„Nejdřív mi řekni, jak to máš s tím svým klukem," naznala Áďa a usmála se na ni.

„Zaprvé není to můj kluk," začala.

„Proč?" zakroutila hlavou.

„Nevím, dávám tomu čas, známe se tak týden, dva, vsadím se, že ty a Kauly jste spolu taky nebyli hned," odpověděla Denča.

„No, ehm, my jsme se spolu nejdřív po tom co jsme se poznali na párty vyspali, pak jsem ho poslala do prdele, ale on se nedal, a po týdnu jsme spolu chodili," pokrčila rameny.

„To bych do tebe neřekla," zasmála se dívka.

„Alkohol, mladí hezcí hokejisti, no co," zakroutila hlavou.

„Hlavně, že jste spolu šťastní," usmála se.

„Jo, už spolu budeme v březnu rok, jestli to vydrží," odpověděla.

„To si piš, že jo," řekla dívka.

„A kdyby to tobě nevyšlo s tím sympaťákem s lyžema, tak ti dohodím nějakýho hokejistu, myslím, že u tebe stačí jen na něj ukázat a máš to," zasmála se její kamarádka a objala ji.

„To se uvidí, co sympaťák, zítra mi odjíždí na tři týdny pryč, pak mají přípravu, tak bůh ví, kdy ho zase uvidím," odpověděla.

„Počkej a co je to zač, když říkáš, že je pořád pryč," nechápala Áďa.

„No, biatlonista," pousmála se.

„Wau, umíš si teda vybrat," odpověděla.

„Potkali jsme se na závodech, v Novým Městě," řekla.

„Jo, tak to chápu, láska na první pohled," pousmála se.

„Asi," naznala a usmála se do země.

„Ale kdyby náhodou mám v záloze ty hokejisty, jo? Šalina třeba je volnej nebo Dosty taky," řekla její kamarádka.

„Až budu zoufalá ohledně vztahů, vím kam se obrátit," zasmála se Denča.

„Hele a ty Pardubice, je to teda příští pátek, v pět, pak přespíš i se mnou u Kaulyho, to už je domluveno a pak se uvidí," chrlila na ni její kamarádka informace.

„Tak jo, už se mega těším!" řekla dívka.

„Bude to legendární," souhlasila Adél.

„Už asi půjdu," zamumlala dívka, když zkontrolovala čas.

„Tak brzo?" zeptala se.

„Jo, Kuba sice říkal, že si dá cvíčo, ale bojím se, aby za tu hodinu nebyl už přecvičenej," zasmála se Denča.

„Tak jo, tak se měj, uvidíme se zítra," řekla a objala ji ve dveřích.

„To si piš," odpověděla a vydala se k jejich apartmánu, nejdříve zaťukala, ale když nikdo neotevíral, pomohla si klíčem, který měla v kapse od mikiny.