love in the snow // štvrtecký

XI.

„Tak, krásnej den přeju, pujč mi tu tašku, hodím ti ji do kufru," usmál se Kuba a hned jí bral cestovní tašku z rukou.

„Díky, Kubí," odpověděla a sama si sedla na místo spolujezdce a čekala až si přisedne vedle.

„Dotaz, jak moc velký máš hlad?" zeptal se, jakmile zaplul do auta.

„Skoro žádnej," odpověděla.

„Fajn, takže nejdřív dojedeme na místo a tam si dáme oběd," řekl a nastartoval.

„A kam to vlastně jedeme?" zeptala se s úsměvem.

„Překvápko," odpověděl.

„Ale notak," zakroutila hlavou.

„Fajn, jedeme do Jilemnice," řekl a očkem čekla na její reakci.

„Tam bydlíš?" zeptala se.

„Ne, ale často tam trénujeme, mám tam pro nás krásnej apartmán, kousek od biatlonovýho stadionu a je tam moc hezký okolí," odpověděl.

„Páni, to, to jsi neměl," špitla.

„Ale jo, ukážu ti alespoň trošku z mýho světa a zároveň jedno místo, který mám moc rád," řekl s úsměvem.

„Tak jo, ale příště tě překvapím já," usmála se.

„O tom nepochybuju," odpověděl a dál se věnoval řízení.

Po dvou hodinách strávených v autě jsme dorazili na místo, všude hromady sněhu a před nimi jedna velká chata. Dívka se rozhlížela kolem a chlapec šel mezitím pro klíče od apartmánu.

„Pojď," pobídl ji, jakmile se vrátil.

„Je to tady jako v pohádce," pousmála se.

„Jó, to jsi ještě neviděla ten pokoj," odpověděl a vedl ji po schodech až úplně nahoru.

Jakmile vešli, dívce spadla brada. Uprostřed místnosti krb, na kraji u okna malý gaučík se spoustou dek, před kterým byl konferenční stolek, na druhé straně manželská postel, skříň a dveře do koupelny. A v rohu malý kuchyňský koutek.

„Ty jsi blázen," zamumlala dívka, když se rozhlížela kolem sebe.

„To možná jo, ale do tebe," špitl a opatrně ji objal kolem ramen.

Chvíli stáli uprostřed místnosti, opření o sebe. Nikdo nebyl schopen slova, dívka je nenacházela a chlapec se bál říct víc, aby mu neutekla.

„Pojď, půjdeme se najíst, pak se uvidí," řekl a za ruku ji táhl do restaurace úplně dole.