love in the snow // štvrtecký

XXXVIII.

„Co Kuba? Vše v pohodě?" zeptala se další den dopoledne Áďa.

„Jo, asi jo," odpověděla.

„Dnes večer jedeme domů," zamumlala.

„Já vím, ale za pár dní ho zase uvidím, už to nebude taková věčnost," řekla dívka s úsměvem na tváři.

„Sekne ti to," odpověděla.

„Prosim?" zasmála se.

„No máš na očích stíny, sice nevýrazný, ale jsou tam a taky černou linku, kterou nenosíš skoro vůbec," řekla.

„To víš, trénuju na maturák," naznala dívka.

„Kdy máš maturák? A jsme zváni?" vykulila oči.

„No, příští pátek," odpověděla.

„A?" nadzdvihla obočí.

„Jasně, že ano," usmála se.

„Ví o tom Kuba?" zeptala se.

„Nechci ho otravovat, když bude mít před mistrovství juniorů," odpověděla.

„Myslím, že by mu pak bylo líto, že tam není," naznala.

„Zmíním se o tom, ale přemlouvat ho nehodlám," špitla.

„Musíš mi ukázat šaty, účes, všechno, já mít týden před maturákem, tak si nacvičuju chůzi v podpatkách a netrajdám někde po sněhových tratích," odpověděla.

„Hej, mně to takto vyhovuje, potřebovala jsem vypnout, i když příjdu o nacvičování části předtančení, ale to se doučím," usmála se.

„Ukaž mi svoje šaty!" pobídla Áďa svou kamarádku.

„Ne, to bude překvapení," odpověděla.

„Notak, aspoň barvu mi řekni," naznala.

„Schválně na jakou barvu bys mě tipla," pousmála se dívka a čekala na odpověď.

„Jelikož často nosíš černý věci, tak bych řekla, že černá, ale, to je na maturák celkem nevhodný, hej nevím, červený nebo bílý," řekla po chvilce.

„Mám královsky modrý," odpověděla.

„Jo, to byla další možnost," zasmála se.

„To ti budu věřit," přikývla.

„Jojo, věř," naznala dívka a zkontrolovala hodiny, „za hodinu je start, musíme na stadion," vykulila oči a začala se oblékat.

„Klídek, času je dost, stihneme si koupit i kávu," uklidňovala ji Áďa, ale dívka spěchala dál.

„Promiň, já, těším se," pousmála se, když sbírala potřebné věci do malé kabelky přes rameno.

„To ti věřím, moc," řekla Áďa a mířila do koupelny se trochu upravit.

„Hejbni!" křikla na ni.

„Klídek," řekla, když vylezla po pár minutách.

„Jdem?" usmála se Denča a bez obdržené odpovědi se vydala ke dveřím.

„No tak asi jo," pokrčila rameny Áďa a vydala se za ní.

~|~|~|~|~|~

Hello, pokud byste se hódně nudili a bavily vás tyto moje výlevy, tak mám na profilu rozepsán další příběh o Kubovi s názvem months. tak třeba se vám zalíbí! Děkuju za každé přečtení a komentář, mám vás ráda! 💛