love in the snow // štvrtecký

VII.

„Není to dobrej nápad," zamumlala, když se ztrácela v jeho očích.

„Kdybychom si uvědomovali, co je špatný a co dobrý nápad, tak bychom si ten život neužili," pousmál se chlapec a naklonil se ještě blíž k ní.

„Měl bys být rozumnej," špitla a než stihla odvrátit pohled od jeho očí, chlapec na malou chvíli spojil jejich rty.

„Co ti na tom nepřijde rozumný?" zamumlal tiše.

„Všechno," odpověděla s lehkým úsměvem na tváři.

„Ale notak, nesnaž se přetvařovat," špitl s úsměvem.

„Radši se zvedni a jedeme dál," řekla a pokusila se zvednout.

„Počkej, pomůžu ti," zasmál se a po elegantním vyšvihnutí na nohy ji podal ruku.

Dívka se ho chytla a na lyžích byla během několika vteřin. Jezdili spolu na trestném kolečku několik minut, dívka dokonce po pár okruzích začala vychytávat zatáčky a tolik nepadala.

„Myslím, že vám to jde, slečno," zazubil se, když si sundali lyže a mířili do útrob stadionu.

„Tak to bychom si to měli zase někdy zopakovat," naznala, když si v šatně sedli ke svým skříňkám.

„Pojď, dáme si čaj," usmál se a táhl ji do jedné z místností.

„Měla bych už jet domů," řekla dívka.

„Až po tom čaji," odpověděl a po chvíli došel k ní se dvěma hrnky.

„Děkuju," pousmála se.

„A co odměna?" zazubil se a poklepal si na tvář.

„Copak? Facku chceš?" rýpla si do něj, když se k němu přibližovala rukou.

„To bys mi neudělala," odpověděl sebejistě, to už mu ale dívka dávala jemnou pusu na tvář.

„Spokojenej?" zeptala se dívka.

„Jo," usmál se a sedl si naproti ní, zatímco dívka chlapce důkladně pozorovala.

„Co tak koukáš?" zeptal se chlapec po chvíli.

„Nemůžu?" zamumlala s úsměvem.

„To jsem neřekl," odpověděl.

„Vyznělo to tak," zakroutila hlavou.

„Tak nad čím přemýšlíš?" zeptal se.

„Že se teď asi dlouho neuvidíme, budeš toho mít hodně," řekla své myšlenky nahlas.

„To není pravda," namítl.

„Ale jo, potřebuješ trénink, pak pojedeš na další závody, na mistrovství juniorů a do toho ještě maturita," odpověděla.

„To neznamená, že si na tebe čas nenajdu," řekl a opatrně se dotkl její ruky, kterou měla na stole.

„Třeba to bude lepší," zamumlala.

„Co? Že se neuvidíme?" nechápal.

„Není to rozumný," odpověděla.

„No a?" usmál se.

„Nic, radši nic," zamumlala, „asi bych měla už jet," dokončila.

„Tak tě alespoň doprovodím k autu," odpověděl.

„To zvládnu, sama," naznala a zvedla se.

„Ještě počkej, mám jednu prosbu, jedinou," řekl, jakmile si stoupl těsně vedle ní.

„Poslouchám," zamumlala a sklopila zrak, cítila se tak bezpečněji a méně ohrožená svými pocity.

„Neřeš co je rozumný a co ne, dělej co sama chceš," špitl a chytil ji za bradu, aby její pohled nasměroval do jeho očí, chystal se ji znovu políbit.

„Díky za dnešek, bylo to fakt fajn," usmála se dívka, rychle se mu vysmekla ze sevření a během vteřiny byla v nedohlednu.