love in the snow // štvrtecký

VI.

„Mami, jedu lyžovat, do večera jsem doma," usmála se dívka, jakmile si brala klíčky od auta, které ležely na poličce.

„Ty a lyžovat?" ozvala se její matka.

„Když jsem neměla šanci jet s vámi, nikdy, tak jedu sama," pokrčila rameny a zamířila před dům, kde nasedla do auta, zapnula si navigaci a vyrazila.

Za necelou hodinku byla na pakrovišti a pomalu se vydala pěšky dál směr Vysočina Aréna. Šla úzkou lesní cestičkou, až se po její levé ruce objevila zaplocená trať, nevěnovala jí pozornost a šla dál, až došla k tribunám.

Po chvilce váhání se odhodlala a šla si na jednu z nich vylézt, nikdo na nich nebyl, jako před týdnem. Před ní se rozprostíral celý stadion s perfektně připraveným sněhem.

„Tady jsi," vyrušil ji z přemýšlení chlapec.

„Jo, promiň, nestihla jsem ti dát vědět, že už jsem dorazila," otočila se na něj s širokým úsměvem.

„Připravená na běžky?" zeptal se.

„Ne, nikdy nebudu dostatečně připravená," odpověděla.

„Proč myslíš?" pousmál se.

„Nikdy jsem na tom nestála, jestli vydržím na nohou víc jak deset vteřin, bude to úspěch," řekla.

„Nebude to tak hrozný, třeba nakonec zjistíme, jakej je z tebe talent a budeš nás reprezentovat na běžkách," odpověděl.

„To je dobrý, díky, radši zůstanu u svého focení," pousmála se.

„Fotíš?" zeptal se po chvíli přemýšlení.

„Jo, už nějakej pátek se o to snažím," řekla tiše.

„Zajímavý, máš nějaký zajímavý úlovky?" usmál se.

„To ne, nebo jako, nefotím moc známý lidi, spíš kamarády, rodinu a tak," naznala dívka.

„Tak příště zkusíme tvůj koníček, ale teď už se pojď přezout," navrhl Kuba a nabídl ji ruku, aby jí pomohl dolů z tribuny.

„Fajn," zamumlala a sama šla pomalu za ním směrem do lyžařského zázemí.

Kuba ji našel vhodné boty, lyže i potřebné vybavení.

„Sekne ti to," pousmál se, když jí uvázal i druhou lyži.

„Dík teda," zamumlala a hůlkama se opírala o bílou stopu.

„Tak koukej," řekl a pomalu se rozjel.

Dívka se snažila napodobit jeho pohyby a na rovince se jí to celkem dařilo.

„Pozor, pojď zatočit na trestný kolečko, ať jsme na rovnice," zavelel a hned se tam hrnul.

Dívka se chvíli zastavila a snažila se tam nějak najet, ale po chvilce balancování si sedla přímo na zadek.

„Ježiši, jsi v pohodě?" přiřítil se Kuba a sedl si vedle ní.

„Jo, ale kdyby jsi mi pomohl vstát, bylo by to užitečnější, než si sednout vedle," odpověděla.

„Na zatáčce vyhoří každej začátečník, ale vydržela jsi dlouho," pousmál se.

„Takže jsi to udělal schválně?" zamumlala a tázavě si ho prohlížela.

„A když řeknu, že jo?" pošeptal jakmile se k ní přiblížil.