love in the snow // štvrtecký

XVII.

„Kubine!" křikla dívka, když jí na čele přistála sněhová koule a rozprášila se do jejího obličeje.

„Promiň, nechtěl jsem tě trefit, takto blbě," odpověděl a běžel ji obejmout.

„Za to zaplatíš," zamumlala a sníh, který měla v rukavicích mu rozmázla po tvářích.

„Dobrý, už jsi mě potrestala dost," řekl a přiblížil se k ní.

„Nene, ještě ne," odpověděla a shodila ho do sněhu, ale chlapec ji stáhl s sebou.

„Už dobrý?" zeptal se, když jí přistál na obličeji další sníh.

„Kubo, přestaň," špitla a objala ho.

„Co za to?" zazubil se a dívka ho po chvilce přemýšlení krátce políbila.

„Měli bychom už jít zpět," řekla a odtáhla se od něj.

„Proč? Stydíš se za mě?" zeptal se.

„Ne, vždyť jsme kamarádi," pousmála se.

„Jo, to by nám tu nikdo nevěřil," odpověděl, když se oba zvedli.

„To je jedno," řekla.

„Není," zakroutil hlavou.

„Promiň," naznala, když slyšela zvonící telefon, „Ano Áďo?" zeptala se, když hovor přijala.

„Ahoj, prosímtě máš chviličku?" vyzvídala.

„No, teď jsme venku, co potřebuješ?" pousmála se.

„Chtěla bych si popovídat, ještě dořešit ten hokej," odpověděla.

„Jen běž, já si dám cvíčo," špitl vedle ní Kuba.

„Jo, já dojdu, tak za půl hodiny?" navrhla.

„Jojo, tak pokoj číslo 2, v prvním patře," odpověděla dívka.

„Fajn, budu tam," usmála se a zavěsila.

„Cizí rozhovory se neposlouchají," zamumlala, jakmile se na něj koukla.

„Promiň, mám na to právo," odpověděl chlapec.

„Jasný, Kubo," zakroutila hlavou.

„Jdu s tebou na pokoj a pak si dám to cvíčo," pousmál se.

„Ale moc se nepředři," naznala dívka.

„Copak, máš se mnou nějaký plány večer?" zazubil se.

„Ty seš blb," zakroutila hlavou.

„Noco, třeba něco nevím a jsme kamarádi s výhodami," přemýšlel nahlas.

„Zapomeň, Jakube," odpověděla a odemykala dveře od apartmánu.

„Co jsi to řekla?" zeptal se.

„Co myslíš?" nechápala.

„Jak jsi mě nazvala?" vykulil oči.

„Jakube?" špitla a sklopila zrak.

„Na to si nezvykej," pousmál se, když ji přitlačil ke zdi a koukal jí zpříma do očí.

„Proč?" polkla a upřeně na něj hleděla.

„Protože bych ti to mohl dát sežrat," odpověděl a přiblížil se k ní blíž.

„Fakt?" pousmál se, byl kousek od ní, dýchal jí na rty, ale mezeru mezi ním a dívkou nijak nezmenšoval.

„Jo," zamumlal a ihned ji pustil a šel si sundat promočené věci.

„Víš,  jsi roztomilý, když hraješ uraženýho drsňáka," řekla s úsměvem.

„Jen když hraju uraženýho, jo?" zeptal se, když vykoukl z koupelny pouze v trenkách.

„Hele radši zalez zpátky," naznala dívka, když pohledem skenovala jeho břišáky a namakané nohy.

„Copak? Nelíbí?" zasmál se.

„Buď z ticha!" naštvala se a hodila po něm polštář.

„Skoro," odpověděl, když polštář chytil.

„Nekecej a zapluj zpátky," zakroutila hlavou.

„Ale to má důvod, že jsem vylezl, chci si dojít pro tepláky," bránil se a šel ke skříni.

„Jenom tepláky?" zeptala se.

„Vadí to?" pousmál se.

„Baví tě mě provokovat?" zakroutila hlavou, když se do nich nasoukal.

„A víš, že jo?" odpověděl a došel si pro krátký polibek.

„To ale není vůbec hezký," pošeptala a prohrabala se mu ve vlasech.

„Fakt ne?" zeptal se a opatrně ji objal kolem pasu.