love in the snow // štvrtecký

XXX.

„Tak se tady mějte," usmála se dívka, jakmile stála na nádražním nástupišti.

„V úterý vás čekám v Hradci, obě," řekl Radim a dívku objal.

„Ráďo, dej si radši bacha na tvář," zamumlala s úsměvem Áďa.

„Haha, ale fakt, dojedete?" usmál se.

„Já ne, budu balit," odpověděla Denča.

„Mě čeká to samý, uděláme si totiž dámskou jízdu a v úterý večer vyrážíme," řekla Áďa.

„Kam?" vykulil oči Kauly.

„Pryč, zlato," usmála se Áďa a políbila ho.

„Něco mi tajíte, holky?" nechápal chlapec.

„Jo, uděláme si dámskej výlet, do Německa," odpověděla dívka.

„Teď? V zimě? Před pololetím? Ses zbláznila ne?" vykulil oči její bratr.

„Pane bože, zníš jak moje máma, i když, ta mi to schválila a podpořila mě," usmála se.

„Jen nechci, abys měla problémy, ještě k tomu před maturitou," odpověděl.

„Mám to pod kontrolou, otázky si vemu s sebou," naznala dívka.

„Už ti přijíždí vlak," zamumlal Ráďa.

„Tak se tu mějte, Áďo, my se vidíme v úterý," usmála se.

„Jasný, čau," odpověděla a objala ji.

Dívka si sedla na volné sedadlo a otevřela si složky s učením, po několika minutách ale přípravu do školy vzdala, jelikož jí cesta trvala krátkou chvíli.

„Jsem doma!" zavolala dívka, když vešla domů.

„Dělej! Kuba za chvíli dostane štafetu!" křikla mamka z obýváku a dívka pospíchala k ní.

Měla otevřené víno a udělaný popcorn.

„Páni, ty jsi větší fanda, než já," usmála se dívka a sedla si vedle ní.

„Hele, teď mlč, pak mi všechno povíš," odpověděla a věnovala se televizi.

„Fajn, jak chceš," řekla a vzala si popcorn k sobě.

„Koukej! Koukej jak jede dobře!" šťouchala do ní máma a hypnotizovala televizi.

„Je skvělej," špitla dívka s úsměvem.

„Myslím, že se do naší rodiny bude perfektně hodit," odpověděla.

„Fakt si to myslíš?" zeptala se.

„Jo, ale připrav se, že to bude těžký, zlato," pousmála se její matka a objala ji.

„Já vím, ale zvládnem to," odpověděla.

„Věřím, že jo, až bude mít po sezoně, tak ho zvu na večeři," řekla.

„Tak jo, hned jak si budeme volat, tak mu to řeknu," usmála se a společně se dokoukaly na závod a zvládly ještě jednu kávu.

„Deni?" ozval se Kuba, jakmile zvedl telefon.

„Gratuluju ke dnešku, byli jste skvělí," zamumlala dívka.

„Kvůli tomu mi voláš?" zasmál se.

„Nemůžu ti jen tak zavolat? Slyšet tě?" špitla.

„Můžeš, jen, nevěřil jsem," odpověděl.

„Proč?" zeptala se.

„Upřímně jsem čekal, že bys mi potřebovala něco říct, že jsi se zamilovala do toho co tě líbal a že je u tebe a tak, nevím," naznal.

„Byla to chyba, měla jsem ho držet od sebe dál, to přiznávám, ale nikdy bych se do nikoho jinýho nezamilovala," špitla, „ty seš můj a přála bych si, abys i dlouho byl," vzlykla.

„Problém je, že jsme od sebe tak daleko, pořád, nevím kdy dojedu, mám teď svěťák, pak jedu na Slovensko, mrzí mě to, zároveň se bojím, že si to rozmyslíš," zamumlal chlapec.

„Sám jsi mě do toho tlačil, ať tomu nechám volný průběh," odpověděla.

„Taky že jo a nelituju ani vteřiny," řekl.

„Brzo se uvidíme, slibuju," špitla dívka.

„Brzo. To je ošklivý slovo," zasmál se.

„Ber to vážně, slibuju ti to," odpověděla.

„Já tobě taky, když si zapneš kameru," zamumlal.

„Nee, teď ne, lekl by ses mě," řekla tiše.

„Tak zítra, až budeš mít po škole, hned se mi ozvi, jo?" usmál se.

„Slibuju," naznala.