The secret story (česky) ✔️

3 - Přízrak z minulosti

Nastal den plesu. Severus neklidně přešlapoval po svém kabinetu a v duchu si neustále opakoval, jak jsou tyhle akce otravné. Do toho všeho ještě Karkarov neustále otravoval se znamením zla. Jistě, i on sám ho cítil, ale jediné, co mohl udělat bylo, že to nahlásil Brumbálovi a víc se nad tím snažil nepřemýšlet. Pokaždé, když pocítil pálení na předloktí, uvědomil si svou bolestnou minulost. Všechna špatná rozhodnutí. Brumbál mu kdysi řekl, že z lásky lidé udělají věci, které by nikdy neudělali. Pro něj to ale nebyla omluva. I on byl důvod, proč lidé umírali. Lidé jako Lily.

Naposledy přešel po kabinetu a s hlasitým zabouchnutím jej opustil. Neměl na sobě svůj obvyklý hábit a v té upnuté společenské hrůze se cítil nezvykle odhalený a zranitelný. Vstoupil do velkého sálu a první co ho napadlo bylo, že ta kýčovitá výzdoba je strašlivá a nepříjemně oslňující. Rychle sklopil zrak a namířil si to ke svým kolegům. Brumbál už tam samozřejmě byl a očividně ho očekával.

„Severusi, jak hezké, že jste se k nám připojil," pronesl s úsměvem místo pozdravu.

„Jistě, pane řediteli, velmi rád jsem se k vám povinně připojil," prsknul zpátky.

„Ale no tak, Severusi. Nebuďte tak chytlavý. Jednou nebo dvakrát si zatančíte a ani vám to jako povinnost připadat nebude..." Brumbál si z něj očividně utahoval.

„Ujišťuji vás, že nemám v úmyslu tančit, Brumbále," konstatoval suše.

„Ach Severusi. Vždycky stejně nepřístupný. Jste jako trezory u Gringotových. Bez klíče se do nich nedostanete... Ale povězte mi, příteli, kdo má klíč sem," zeptal se Brumbál a ukázal na Severusův hrudník. Tam, kde měl srdce. Přímé odpovědi se nedočkal. V tom okamžiku se totiž otevřely dveře a do sálu se nahrnuli studenti ze všech tří škol. Automaticky utvořili špalír pro šampiony a jejich doprovod. První kráčel Cedric Diggori se slečnou Cho Changovou a druhý Viktor Krum s...

„Lily..." Severus zůstal šokovaně zírat na slečnu Grangerovou a bezděky mu ze rtů unikla odpověď na Brumbálovu otázku. Vypadala úplně jako Lily. Tehdy na plese. Dokonce měla i šaty v téže barvě. Severus nebyl schopen se pohnout, jak moc ho ta podoba zasáhla. Z transu ho probudil až Brumbál.

„Vypadá přesně jako ona, že? Už dřív jsem si všiml, že slečna Grangerová má určitá gesta, která se podobají těm jejím. Stejná vzdorovitě vysunutá brada, tentýž vášnivý pohled, když je zabraná do studia a zejména to stejné odhodlání všemu přijít na kloub, jaké měla Lily Potterová-," Severus nenechal Brumbála, aby myšlenku dokončil.

„Neopovažujte se mi víc připomínat Lily! A tím spíš ve spojení s tím zmetkem Potterem," zavrčel skrz zaťaté zuby. Brumbál se jen pousmál.

„Skrýváme-li své emoce a pocity, jednoho dne stejně vyjdou na povrch. A vytrysknou ven s takovou intenzitou, kterou nebudeme schopni ovládnout. Pamatujte na to, Severusi. Schováváte se před světem už příliš dlouho," pronesl Brumbál jedno ze svých mouder a s tím uchopil za ruku opodál stojící Minervu a zapojil se mezi tančící páry. Severus protočil oči a dál se semknutými rty pozoroval, jak se v náruči Viktora Kruma ladně vznáší bolestná vzpomínka na lásku jeho života. Dnes už jich bylo příliš mnoho. Naposledy pohlédl na parket, fascinován tím, co vidí a vydal se nejistým, přesto svižným, krokem do svého kabinetu.

***

Dlouho ještě seděl u sebe v křesle a přemýšlel nad tím, proč si nikdy té podobnosti nevšiml. Takhle zpětně mu běžely hlavou okamžiky, kdy ho mělo napadnout, jak moc je Grangerová podobná Lily. Kdykoli se hlásila, bylo to se stejnou vervou, s jakou to dělala Lily před spoustou let a on se jí za to tenkrát pokaždé posmíval. Nebo tehdy, kdy chránila Weasleyho před Lupinovým vlkodlačím já. Měla ten odhodlaný výraz, o kterém se zmiňoval Brumbál. Bylo neskutečné, že mu tohle uniklo. Musel vyjít ze cviku, protože obvykle analyzoval každičký detail každičké vteřiny, kterou prožil. A každého, koho potkal. Zkušenosti z dob, kdy byl v blízkosti Voldemorta. Pán zla totiž neodpouštěl a on si jako dvojitý agent musel dávat pozor úplně na všechno. Ale tohle až dodnes neviděl. Nebo možná, vidět nechtěl. Myšlenky mu zmateně těkaly hlavou i přesto, že bylo dávno po půlnoci.

„Dneska svépomocí rozhodně neusnu," řekl si pro sebe a vydal se k své zásobě lektvarů. Chvíli prstem přejížděl po lahvičkách, až našel tu správnou. Uspávací lektvar. Chvíli si lahvičku prohlížel, ale nakonec ji uložil zpět a sáhl po jiné. Bezesný spánek. Rozhodně nestál o nějaké sny. Přešel ke komodě s nádobím, našel lžičku a odkapal na ni přesně šest kapek. Za každou hodinu spánku jednu kapku. Dávku spolkl, lektvar uložil zpátky na místo, a aniž by se nadále zdržoval, vykouzlil si noční úbor, ulehl do postele a vzápětí usnul.

Snad se Vám kapitola líbila 🙂 Za případné komentáře budu moc vděčná😊 Vím, že tyhle kapitoly byly celkem krátké, ale příští má skoro 3000 slov😉