The secret story (česky) ✔️

34 - Remlinin velký plán, Tajemná komnata a Tkalcovská ulice

(Severus a Remlin)

Jakmile Severusova hlava dopadla na stůl, Remlin si pečlivě promyslela své další kroky. První, co podnikla bylo, že jeho tělo jedním lusknutím přesunula na lůžko majitele domku. Hned poté si v rychlosti oblékla šaty, které jí těsně před vypitím lektvaru dal. Pravdou bylo, že jí nepřipadalo důležité, že je nyní svobodná. Bylo pro ní důležité, že to byl dárek od kouzelníka, kterého viděla vyrůstat, podílela se na jeho výchově a také viděla, jak v životě trpěl, zamiloval se, znovu trpěl a teď po tolika letech, našel lásku, kterou dostával zpět. Pochopitelně, že Remlin věděla o Hermioně daleko víc, než jí její pán říkal. Sledovala Severuse každý den, i když měla svobodu a nemusela trávit čas v jeho domě. Tajemný a na city skoupý čaroděj jí přirostl k srdci v okamžiku, kdy jí, ještě jako dítě, říkal "teta Emlin", protože neuměl vyslovit R. A teď, po tolika letech obětování se, by měl jen tak zemřít? Ne, to nemohla dovolit.

Došla k němu, jemně uchopila jeho ruku a přemístila je do kuchyně na Malfoy Manor, jak jí instruoval. K jejímu překvapení, čekal už tam na ně skřítek. Fregar.

„Ty se máš starat o pana Severuse?" Remlin si ho změřila od hlavy až k patě, zatímco Severus levitoval těsně vedle jejího těla.

„Ano, tak mi to bylo přikázáno... Ale copak už je po válce? Jak to dopadlo? Pán zla padnul?" Fregar byl proti ní, mladý skřítek, celý dychtivý po novinkách. Remlin věnovala smutný pohled k levitujícímu tělu.

„Ne. Ale Remlin nemůže nechat pana Severuse umřít. Musí zůstat v bezpečí," skřítek proti ní vykulil oči, ale hned na to jí věnoval zkoumavý pohled. Skřížil dlouhé ruce na prsou a palcem a ukazováčkem si promnul bradu.

„Ty šaty jsou nové... " Remlin přikývla a Fregar znovu mírně vykulil oči.

„Dal ti svobodu! Že jo? Ty už nemáš pána! Jako Dobby," vypískl Fregar a Remlin se na něj váhavě usmála.

„Pan Severus dal Remlin svobodu, ale vždycky bude moje rodina. Musím ho chránit," pronesla tvrdohlavě a Fregar nad tím zakroutil hlavou.

„To je jako s Dobbym! Taky naivní a pitomá! Dobby umřel pro Harryho Pottera, ty pro tohohle Smrtijeďáka!" Remlin nasadila rozčilený výraz.

„Nic o tom nevíš, tak dělej, co ti poručili a o mě se nestarej," štěkla po něm a Fregar zakoulel očima.

„Polož ho támhle... Stejně by jim v tomdle stavu byl k ničemu platnej," rezignoval s dalším pokusem o odpor vůči Remlin a ukázal jí na provizorní lůžko v rohu místnosti.

„Co se mu stalo," zeptal se Fregar, když na něj blíže pohlédl a skřítka vedle něj stydlivě sklopila pohled do země.

„To jsem byla já," špitla sotva slyšitelně. Fregar znovu vykulil oči.

„Cos mu udělala?"

„Dala jsem mu skřetí kapky na spaní," kníkla a v očích se jí utvořili cestičky slz.

„Skřítko pitomá! Copak nevíš, že ho to může zabít?! Naše věci nejsou pro kouzelníky! Tos mu pomohla! Leda tak do hrobu, ty hloupá!" Fregar po ní štěknul a Remlin po tváři stekla první slza.

„Neumře... Předtím vypil jinej lektvar, ve kterým byla jednorožčí krev," řekla mu a on jí odmávnul rukou.

„Si pitomá, abys věděla! A jestli ho z toho brzo nedostanu, tak mě pánové potrestají Cruciatem... Co bylo v tom jeho lektvaru?" Remlin pokrčila rameny.

„Přesně to nevím... Krev jednorožce, prášek z Kamene mudrců, slzy Fénixe... Ale ostatní přísady neznám," pronesla posmutněle a Fregar se oběma rukama chytil za hlavu.