The secret story (česky) ✔️

12 - Vrchní vyšetřovatelka, lektvar neviditelnosti a druhé pravidlo

(Hermiona)

Hermiona proběhla jeho komnatou a netušila, co si má myslet. „Co se to právě stalo?! To přeci nemůže být pravda?!" Cestou na kolej jí napadalo spoustu teorií, které by mohli vysvětlit, proč jí Severus Snape políbil. Od mnoholičného lektvaru, přes nějaké matoucí kouzlo, až po kletbu Imperius. Zvážila všechno, co by dokázalo ospravedlnit to, co se stalo, ale logickou úvahou nepřišla na nic.

„Možná si jen myslí, že si může dovolit všechno, teď, když se Pán zla vrátil," řekla si pro sebe, když v Nebelvírské koupelně dopřávala horkou sprchu. Jenže pak jí mimoděk ruka vystřelila ke rtům a ona na nich stále cítila mátový čaj, po kterém chutnal jeho polibek. „Ne, ať se to stalo z jakéhokoli důvodu, tak ne proto, že je zlý... Kdyby ano, nesnažil by se nám přeci pomáhat," připustila v duchu další argumenty a uvědomila si, že snad prvně za celá svá studia, nezná správnou odpověď.

Rozhodla se, že zbytek večera stráví v ložnici a s Harrym a Ronem se sejde až ráno na první hodině s Umbridgeovou, po které hned následují lektvary. A do té doby musí přijít na to, jak se Snapeovi dokáže podívat do očí...

(Severus)

Hermiona ho ignorovala od chvíle, kdy vstoupila do učebny. Doslova se na něj ani nepodívala. Zato on se jí podíval do hlavy hned, jakmile pochopil, o co se snaží. Zadal jim, aby si v učebnici nastudovali a pak se pokusili stvořit základ veritaséra. Když se všichni dali do práce, obcházel je jednoho po druhém. U Hermiony se zastavil a hledal v její mysli cokoliv, co by se ho týkalo. A našel. „Co se to s ním stalo, že je najednou tak jiný... Kdyby mi to alespoň nějak vysvětlil," pomyslela si. Severuse to překvapilo. Čekal, že uslyší něco horšího. Popošel k Weasleyho kotlíku a chtěl se znovu zaposlouchat so Hermioniných myšlenek, jenže pak uviděl, co ten tupec připravuje za břečku. Zdvihl udiveně jedno obočí a pak ho vší silou praštil svým zápisníkem.

„Weasley, výsledný roztok má být temně modrý! Připadá vám, že takhle vypadá temně modrá?" Jeho lektvar byl oranžový.

„Ne, pane," zahuhlal.

„Odneste tu tlustočerví žluč z mého dosahu, zbavte se jí a začněte od začátku," nařídil mu.

„Ano, pane," odpověděl otráveně, vzal kotlík a odešel ho vymýt. Severus nad tím jen znechuceně zakroutil hlavou. Po zbytek hodiny už neměl možnost znovu slídit v jejích myšlenkách, protože musel zkontroloval i další kotlíky a jak zjistil, většina lektvarů vypadala podobně tragicky, jako ten Ronův...

***

Po skončení výuky seděl ve Velkém sále a věnoval se večeři, když se ke stolu přihnala rozzlobená Minerva.

„Představte si, Severusi, že ta růžová štěnice trestá žáky tím, že jim nechává rýt do kůže nějakým středověký brkem! Potter má na ruce jizvu s větou, že nemá říkat lži! Věřil byste tomu?" Věřil. Sám měl občas tendence k fyzickým trestům, hlavně u Pottera a Weasleyho, ale to jí pochopitelně říct nemohl.

„To je vskutku žalostné," odpověděl jí ironicky.

„Severusi, to není zábavné! Když jsem jí na to upozornila, využila to jako záminku pro to, aby veřejně prohlásila, že škola špatně vychovává studenty! A že bude informovat Ministerstvo! Udělala divadlo pro celou školu! To je nehoráznost, Severusi," řekla rozhněvaně. Severus nad tím protočil oči, ale víc to nekomentoval. Nikdy se o tyhle věci nestaral a ani s tím nehodlal začínat...