The secret story (česky) ✔️

14 - Čekej nečekané

(Hermiona)

Vyslala kletbu a když si uvědomila, že ji Snape neodrazí, bylo už pozdě. Přelétl místnost, kde ošklivě narazil do zrcadel. Ta se roztříštila a on dopadl na zem pod sprškou střepů. Bílou košilí i na tu dálku viditelně prosákla krev a Hermiona se vylekala. Přeběhla místnost a dopadla na kolena vedle Snapea.

„Jste v pořádku," zjišťovala okamžitě. Severus ztěžka dýchal a zvedl k ní hlavu.

„Jděte do mého kabinetu. Je tam police s lektvary. Najdete tam esenci z třemdavy. Přineste jí sem, prosím," řekl s bolestí v hlase a Hermiona ho okamžitě poslechla. Přeběhla tělocvičnu i jeho ložnici a v minutě se vracela i s třemdavou. Snape už seděl obkročmo na židli a čekal na ní. Jeho košile byla na zádech prosáklá krví a ona se najednou začala třást. Došlo jí, že tohle je celé její vina. To ona mu způsobila zranění. Z očí jí začaly téct slzy a nahlas se rozvzlykala.

(Severus)

Potřeboval, aby mu pomohla zbavit se těch zatracených střepů. Jenže když se vrátila, začala bezdůvodně plakat a celá se třásla. Severus na ní zůstal zírat, ale pak vyskočil ze židle a došel k ní. Uchopil jí za ramena a zatřásl s ní.

„Co se děje, Grangerová?" Nechápal zase jednou vůbec nic. Hermiona k němu zvedla uslzené oči a mezi vzlyky se mu pokoušela odpovědět.

„Je to celé moje vina (fňuk)! Říkala jsem (fňuk), že se bojím... (fňuk) A teď jste kvůli mě zraněný (fňuk)..." Vzlykala tak, že jí sotva rozuměl, ale podstatu pochopil. Střepy se mu zařezávaly hlouběji do zad, ale potlačil bolest a jemně chytil Herminou pod bradou. Zvedl jí hlavu tak, aby se mu dívala do tváře.

„Není to vaše vina, Grangerová... Nedával jsem pozor a zareagoval pozdě. Nic víc," snažil se jí uklidnit. Bez úspěchu. Hermioně dál tekly slzy a on nevěděl, co má dělat. Neznal takové situace. Chvíli přemýšlel a pak ji nejistě objal. Zdálo se mu, že se trochu uklidňuje, a tak si jí přivinul pevněji na hruď.

„Hermiono, jsem v pořádku. Teď ale potřebuji vaší pomoc," mluvil k ní klidně, aby se utišila. Hermiona zvedla vlhký obličej a zdálo se, že je už klidnější. Severus tedy povolil sevření.

„Znáte kouzlo, které přemění špičku hůlky na pinzetu?" Hermiona přikývla a utřela si slzy.

„To je dobře, protože potřebuji, abyste vytáhla střepy, které mám v zádech... Jinak budu muset na ošetřovnu a tam bych těžko vysvětloval, jak sem k nim přišel," konstatoval a Hermiona od něj odstoupila. Severus si znovu sedl obkročmo na židli, a i přes bolest si stáhl košili. Pak jí pokynul, aby přišla blíž.

(Hermiona)

Šla k němu pomalým krokem. I přes to, že cítila vinu se neubránila tomu, aby si ho neprohlédla. Nikdy předtím by se neodvažovala ani pomyslet na to, co se skrývá pod hábitem, ale určitě věděla, že takhle by si to nepředstavila. Na jeho pažích a ramenou hrály svaly a hruď na kterou jí před chvílí tisknul byla na pohled stejná, jako na dotek. Jemná, a tak akorát svalnatá, prostě mužná. Tváře se jí zapálily studem, ale pak jí pohled zabloudil ke znamení zla na jeho předloktí. Znechuceně se otřásla a on si toho všimnul.

„Tehdy jsem udělal celou řadu špatných rozhodnutí," řekl jen. Hermiona přikývla, ale nedalo jí to, aby se nezeptala.

„A teď, když se vrátil?" Severus sklopil zrak.

„Teď se snažím dělat všechno proto, aby nezvítězil," řekl a v jeho hlase byl poznat, že další otázky slyšet nechce. Respektovala to.