The secret story (česky) ✔️

26 - Šálení Severuse Snapea

Upozorňuji, že některé pasáže z této kapitoly nejsou vhodné pro čtenáře do 15-ti let...1️⃣5️⃣➕

(Severus)

Neměl mnoho času na truchlení, protože hned druhý den ráno vyučoval. Když se neochotně vysoukal z postele a došel do koupelny, stále mu v hlavě zněla Hermionina poslední slova. „Zvolila jsem si tebe, ale ty mi nedáváš možnost si skutečně vybrat... Chceš mě jenom odehnat. Vím, že mě miluješ stejně, jako já tebe..."

Hleděl na sebe do zrcadla a přemýšlel, jestli udělal dobře. Jestli nakonec Hermiona neměla pravdu, že společně by to zvládli. Ale pak si znovu uvědomil, co všechno stojí mezi nimi. Neporušitelný slib, Pán zla a nakonec, což bylo úplně nejhorší, pokud to bude on, kdo zabije Brumbála, budou ho všichni nenávidět. A on věděl, že jí to nemůže říct a nedokázal by jí takhle zradit, kdyby stála po jeho boku...

„Udělal si správnou věc, Snape... Jen teď nesmíš povolit," řekl svému odrazu, opláchl si obličej studenou vodou a šel se oblékat.

***

Dorazil do učebny obrany proti černé magii a doslova se zhrozil, když zapadl do kabinetu. Vypadalo to tu jako po výbuchu růžové bomby. Otřásl se odporem a s nehezkou myšlenkou na Brumbála a jeho škodolibost, vytáhl hůlku a dal místnost do pořádku. Stěnám navrátil přírodní kamenitou barvu, namísto růžových chlupatých koberců po Umbridgeové, dal klasické černé a z mahagonových stolů odstranil přeslazené vyšívané ubrusy a nahradil je jednoduchými tmavozelenými s vyšitým znakem Zmijozelu. Učebnice, pergameny, brky a kalamáře si přinese příště. Pro teď mu stačila pouze jedna kniha. Spokojeně se rozhlédl po kabinetu a když zaslechl hlasy právě příchozích studentů, vydal se za nimi, aby zahájil hodinu.

K jeho údivu, Hermiona seděla s Potterem a Weasleym v lavici a na tváři mírný úsměv. Zdálo se mu, že to nemohla být ani ona, koho před pár hodinami viděl plakat ve věžích. Po slzách nebylo ani památky a když se jeho udivený pohled střetl s tím jejím, roztáhla úsměv ještě o něco víc a pak se otočila k Potterovi a o něčem s ním diskutovala. Severus byl tak konsternován, že ho probralo až to, že se k němu s očekáváním upíraly zraky všech přítomných. Odkašlal si a zahájil hodinu.

„Ehm, takže, začneme... Jelikož v loňském roce byla výuka tohoto předmětu velmi zanedbávána," Severus se významně odmlčel a třída se opatrně zasmála.

„Máme v letošním roce jednou tolik látky k probrání," dokončil větu škodolibě a třída zamručela.

„Dneska začneme s tím, co by každý z vás měl dávno znát... Kdo z vás mi řekne, co znamená neverbální kletba?" Nepřekvapilo ho, že jako první vystřelila Hermionina ruka. Čistě ze zvyku jí nechal bez povšimnutí a čekal, zda se přihlásí někdo jiný. Opravdu nechtěl slyšet její hlas. Zrak mu padl na Goyla, který se spolu s Crabbem něčemu posmívali.

„Pane Goyle, předpokládám, že vy znáte odpověď na mou otázku?" Obočí mu vylétlo vzhůru a oslovený na něj jen vytřeštěně civěl. Pak stydlivě zavrtěl hlavou a Severus si posměšně odfrkl.

„Srážím Zmijozelu dvacet bodů za vaši neznalost a dalších deset za to, že ani netušíte, jak otázka zněla... Příště si laskavě tohle vrkání s Crabbem nechte na přestávky," řekl uštěpačne a třída zašuměla údivem. Bylo to poprvé, kdy Snape srazil body Zmijozelu. Nejvíc se pochopitelně divili Potter a Weasly, kteří to dávali najevo hlasitým smíchem.

„Pane Pottere, vy budete určitě znát odpověď, že ano?" Severus se mu pronikavě zadíval do očí a vyčkával. Snažil se ignorovat Hermionu a její stále zdviženou ruku.