The secret story (česky) ✔️

35 - Epilog

O devatenáct let později...

(Severus)

Hermiona se právě společně s Ronem, Harrym, Ginny a dětmi Hugem a Lily vraceli z nádraží King's Cross. Všichni byli zabráni do družného hovoru a něčemu se smáli. Vypadali jako ideální rodina obklopená radostí a štěstím. Společně nastoupili do rodinného auta a odjeli kamsi za rodinným dobrodružstvím. Nikdo z nich si nevšiml, že je zpoza rohu pozoruje postava zahalená do černého pláště a v onyxových očích se mu zrcadlí bolest a smutek...

***

Později téhož dne...

(Hermiona)

Konečně uložila Huga ke spánku a po přečtení pohádky se tichým krokem vzdálila z jeho pokoje. Se zatajeným dechem přivřela dveře a jedním mávnutím hůlkou je zabezpečila, aby se ujistila, že Hugo nebude svědkem jejího rozhovoru s Ronem. Potichu sešla ze schodů a posadila se do křesla naproti svému manželovi. Pozorovala, jak se za ty roky změnil. Jeho husté vlasy lehce prořídly a pod košilí se mu rýsovalo rostoucí bříško. Hermiona si byla vědomá, že jiným ženám by to mohlo přijít roztomilé, ale ona už k tomu dávno měla averzi. K tomu a taky k pohledu, který právě teď Ron zapichoval do země.

„Ronalde, tentokrát už neustoupím," začala a její manžel k ní zničeně vzhlédl.

„Mio, já se budu víc snažit, udělám cokoli, ale nedělej to," žadonil plačtivě, ale Hermiona jen zavrtěla hlavou.

„Ne, Rone, takhle už to dál nejde... Podívej se na nás. Každý jsme někde jinde. Tvoje představa života je famfrpál, setkání s rodinou, jídlo, práce a obchod s Georgem. Já ale potřebuji, abys občas byl schopen jít se mnou na veřejnost, aniž bys udělal naší rodině ostudu! Kingsley mi nabídl post Ministryně kouzel a já to hodlám přijmout," dokončila Hermiona svůj proslov a unaveně se ponořila do křesla.

„Ten večírek mě moc mrzí, ale Harry přinesl ohnivou whisky a-," Hermiona ho gestem zarazila.

„Nebylo to poprvé, Rone, co jsem musela použít matoucí kouzlo, abych skryla tvé nevhodné chování... Co bylo tehdy, když si mě na poradě dobíral Cormack? Poslal si na něj žihadlovou kletbu. Na Masona z Odboru pro práva kouzelných tvorů si zase nastražil maketu draka z Kouzelných Kratochvílí a on skončil s popáleninami u svatého Munga! Je ti skoro čtyřicet, ale chováš se víc jako dítě, než obě naše děti dohromady! A to nemluvím o tom, že doma ani nemávneš hůlkou, abys mi s něčím pomohl nebo něco opravil... Ne, Rone, já končím, už je toho příliš," pronesla Hermiona naštvaně a Ron jen svěsil ramena a podíval se do země.

„Co řekneme ostatním," zeptal se šeptem. Hermiona se pobaveně ušklíbla.

„Navrhuji ti, říct jim pravdu... Jakmile zítra Hugo odjede do školy, budeme až do Vánoc žít odděleně. Když tě tu někdo navštíví, bylo by podivné, kdybych tu nebyla," odvětila mu Hermiona, jako kdyby to bylo nad slunce jasné. Byla teď vděčná, že Minerva s Kingsleym založili nedaleko Bradavic novou školu, která učí budoucí kouzelníky mudlovským předmětům, jako matematika, zeměpis, mudlovské dějiny a mnohé další. V poslední době totiž přibývalo incidentů v mudlovských školách, když mladí kouzelníci nedokázali ovládnout své schopnosti. Kouzelnickou základku - Kluběnky (v angličtině Puffskeins), vedla jejich spolužačka, Lenka Láskorádová - Longbottomová a Hermiona jí plně důvěřovala, když jí letos poprvé měla odvézt Huga na celé čtyři měsíce.

„Budu vypadat jako idiot," pronesl Ron, teď už naštvaným a uraženým tónem. Hermiona se vyšvihla vztekle na nohy a zkřížila ruce na prsou.

„O tohle ti jde, Ronalde? To myslíš vážně? Naše manželství nefunguje a tvoje starost je, jak budeš před ostatními vypadat?! Kdybys alespoň myslel na to, co řekneme dětem," štěkla po něm a aniž by čekala na odpověď, odešla do pokoje pro hosty, kde si zalezla pod deku a po zbytek noci přemýšlela nad tím, zda se rozhodla správně.

***

Druhý den se i s Hugem přemístili do Kluběnek. Objaly se s Lenkou, předali jí Huga a když se s ním dostatečně rozloučili, společně s Ronem se přemístili do Londýna. Hermiona měla už všechny potřebné věci ve své speciálně upravené kabelce, kterou měla schovanou ještě z doby, kdy s Harrym a Ronem pátrali po viteálech. Přišlo jí, že čas plynul až příliš rychle. A dnes jí připadalo, že vzít si nejlepšího kamaráda není tak výhodné, jak si myslela tenkrát. Pohlédla na svého manžela a snažila se, aby působila sebejistě.

„Myslím, že je čas se rozloučit, Rone," řekla tiše a on jí věnoval smutný pohled.

„Přál bych si, abys to nedělala," odvětil jí zpátky. Hermiona si povzdechla.

„Rone, potřebuji prostor a čas, abych si srovnala myšlenky... Třeba pak k sobě najdeme znovu cestu," zašeptala, ačkoli věděla, že mu dává falešné naděje. Ron přikývl a lehce jí objal.

„Doufám, že se brzy vrátíš," zašeptal a Hermiona se se smutným pohledem na rozloučenou, přenesla pryč.

Přistála v nejponurejší ulici v Londýně. I po tolika letech od války, tohle bylo místo, kde se mlha, šeď a vlhkost nikdy neztrácely. Došla ke dveřím s černou záclonkou.

„Na větrné hůrce," zašeptala a hůlkou dvakrát poklepala na kliku. Stejně jako každý měsíc, kdy sem chodila pravidelně uklízet, pátrat po svých vzpomínkách a utřídit si myšlenky, i dnes uslyšela cvaknutí zámku a stejně jako vždy, i dnes se před ní dveře pootevřely. Naučeným gestem vzala za kliku a vstoupila. Zcela automaticky rozžehla svícny na stěnách.

„Repurgo," zamumlala a prach i pavučiny se pozvolna začaly ztrácet. Hermiona odložila svůj plášť i kabelku a zamířila do kuchyně. Díky poměrně častým návštěvám si sem přinesla pár věcí, aby si mohla udělat čaj a něco k jídlu. Mávla hůlkou a sledovala, jak se před ní vznesla dóza s čajem a odsypala přesnou dávku do hrnečku. V mžiku přilétla konvice a zalila mátové listy vroucí vodou. O vteřinu později už Hermiona svírala hrnek v dlaních a o další minutu déle s čajem a knihou, kterou si vzala z obýváku, stoupala po schodech do Snapeovi ložnice. Knihu si přidržela v podpaží, chytila za kliku a vstoupila do místnosti. Zavřela za sebou dveře a když se otočila, upustila hrneček i knihu a zůstala stát na místě jako přikovaná. Ani sebou necukla, když se hrneček s hlasitým třísknutím rozbil o podlahu.

„Hmm, škoda... Mátový čaj mám ze všech nejradši," pronesl Severus s pozdviženým obočím a pobaveným úsměvem v koutku.

❤️❤️❤️
~KONEC PRVNÍHO DÍLU~
❤️❤️❤️

Takže, je to oficiální! První díl je hotový, možnost DOKONČENO zaškrtnuta a já bych Vám všem chtěla moc a moc poděkovat, že jste se mnou došli až sem a podporovali mě svými hlasy a komentáři!!!
🥰😍😍

Doufám a budu moc ráda, když budete osudy Severuse a Hermiony sledovat i nadále, v pokračování s názvem:

~The secret story 2: New days of us~

Jste ti nejlepší čtenáři a strašně se těším na to, až začneme novou cestu ve druhém díle!!!
🥰❤️🥰

Do té doby, začnu teď zase číst a psát doporučení a taky bych ráda spustila příběh, který jsem nedávno avizovala na svém profilu, a který má pracovní název:

~Too snide to handle~

Takže, brzy Na přečtenou!
❤️❤️❤️