The secret story (česky) ✔️

21 - Narozeniny, Odbor záhad a staronový přítel

Upozorňuji, že některé pasáže z této kapitoly nejsou vhodné pro čtenáře do 15-ti let...1️⃣5️⃣➕

(Severus)

Poprvé na své narozeniny se cítil být opravdu šťastný. Probudil se a uviděl vedle sebe člověka, kterého miloval. Malou drzou šprtku, která dala jeho životu smysl. Dívku, která ho naučila znovu milovat. Ženu, která jeho lásku přijímala a opětovala. Svou Hermionu. Na hrudi pocítil, jak se přes něj převalila vlna štěstí. Kdyby to nebyl Severus Snape, snad by nad tím dojetím i uronil slzu. Jelikož to byl Severus Snape, pouze se pro sebe usmál a přitulil se blíž ke své milované. Pozoroval ji, jak spokojeně oddechuje, jak chvílemi krabatí čelo, když se jí zdá něco ošklivého a zároveň, jak se usmívá, když sní o něčem hezkém. Sám měl pocit, že sní, když jí má u sebe. Konečky prstů jí přejel od ramene, přes paži, až po předloktí. Pobaveně sledoval, jak se zavrtěla a zaculila ze spánku. Očima putoval po její paži. Zarazil se až u zápěstí. Byla tam čerstvá rána, které si včera v návalu vášně nevšiml. Severus svraštil obočí a vymrštil se do sedu, aby si mohl ránu prohlédnout pořádně. Při bližším průzkumu poznal okamžitě práci Umbridgeové a jejího speciálního brku. Opatrně vstal z postele, zabalil se do županu a rozzlobeně došel do místnosti s lektvary. Nejradši by Umbridgeovou zaškrtil. Nikdo nemá právo ubližovat jeho Hermioně. Sáhl po speciální mastičce na jizvy a tinktuře, která by měla ránu vyčistit a zacelit.

"Hermiono, vzbuď se," zašeptal jí něžně do ucha, když se k ní vrátil a ošetřil jí ruku. Myslel si, že ji tím probudí, ale ani to s ní nehnulo. Až když jí oslovil, rozespale zakňourala, pootevřela oči a než se Severus nadál, stáhla ho na sebe. Nečekal to a ona si musela jeho úleku všimnout, protože se rozesmála tak zvonivě, že to muselo proniknout i skrze zvukotěsné dveře. Její srdečný smích byl nakažlivý. A tak se stalo, že se Severus Snape poprvé skutečně rozesmál. Jeho sametový smích a radostné vrásky kolem očí způsobili, že se Hermiona zarazila a jen na něm visela očima. Severus si toho všiml a zmateně na ní pohlédl.

„Co se stalo," podivil se.

„Nic se nestalo. Všechno je báječné. Jen je to poprvé, co jsem tě slyšela, jak se od srdce směješ. Úplně mě to okouzlilo," řekla tlumeně. Severus ji zatlačil hlouběji do postele.

„Jestli je tu někdo okouzlený, pak jsem to já. Tebou. Změnila jsi mě, Hermiono. K lepšímu, jistě. Díky tobě teď cítím to, co jsem myslel, že už ve mně není. A speciálně dnes je pro mě velmi důležité, abys to věděla... Přál bych si, abych ti mohl dát plnohodnotný život a ne jen tohle plíživé tajemství a nejistotu v budoucnosti," řekl pod náhlým návalem sentimentu. Zjevně způsobeným jeho narozeninami. Hermiona se jen něžně pousmála a pohladila ho po dokonale hebké tváři.

„Severusi, až tohle všechno skončí, budeme mít všechen čas světa na to, abychom žili společně... Vím to, protože láska jako je ta naše, musí přežít všechno! Miluji tě tak moc, že mám pocit, že mi láskou pukne srdce. A když slyším tvůj smích a vidím, jak ti v očích tančí radost, mám pocit, že není možné, aby byl na světě šťastnější člověk, než jsem já. Nemyslím si, že tohle není plnohodnotný život. Myslím si, že to je jen začátek naší cesty," pronesla Hermiona znovu s tou moudrostí a vyspělostí, kterou Severus obdivoval a zároveň jí nedokázal porozumět.

Sklonil se k ní a políbil jí na rty. Jen něžně se o ně otřel svými. Hermiona reagovala tím, že natáhla krk tak, aby mohla jejich rty spojit v hlubším polibku. Severus se stále skláněl nad ní, protože měl strach, aby jí neublížil. Ona se ale nebála. Omotala mu nohy kolem pasu a rukama nahmatala zavazování županu. Semkla stehna a přitáhla si ho tak blíž k sobě. Cítila jeho narůstající touhu, a to jen povzbudilo tu její.