The secret story (česky) ✔️

32 - Drak, pohár a výklenek

„Arresto momentum!" Hermiona s napřaženou hůlkou vykřikla zaklínadlo jen pár metrů nad zemí, ale stačilo to. Kouzlo je zastavilo těsně u dna a následný pád z několika posledních centimetrů tak byl bez následků.

„Výborně, Hermiono," zasípal Harry, když se s námahou škrábali zpět na nohy. Hned na to se všichni podívali vzhůru. Vozík, který je před několika vteřinami vyklopil, se za zvuku sirény vracel zpět na začátek dráhy.

„Už máš zase svoji podobu," pronesl Harry směrem k Hermioně. Ta právě přemítala nad tím, co se stalo, když projeli skrze vodopád. Výjev, který jí nabídla její mysl byl tak podivný, že přemýšlela, jestli se nezbláznila. „Možná je to vedlejsí účinek mnoholičného lektvaru," napadlo ji těsně před tím, než na ní Harry promluvil. Hned poté se však na sebe zběžně podívala a opravdu. Už byla zase Hermionou Grangerovou a po Smrtijedce jí zůstalo jen ohavné oblečení.

„Zlodějova zhouba. Odstraní všechna kouzla. Umí být smrtící," pronesl Griphook a vysvětlil tak účel vodní sprchy, které se jim dostalo. Hermioně v tu chvíli probleskl hlavou nápad. Byl naprosto šílený, ale věděla, že později se nad tím bude muset důkladně zamyslet. Teď ji ale přerušil Ronův hlas.

„Nic nového," odvětil směrem ke skřetovi ledabyle a hned pokračoval.

„Jen pro zajímavost. Je jiná cesta ven?" Griphook mu věnoval pohled, jež by ani byl nemusel doplňovat slovní odpovědí.

„Ne," dodal přesto, čistě pro úplnost. Druhý skřet, jmenoval se Bogrod, jak zjistila Hermiona z malinké zlaté cedulky na kapse jeho saka, se zjevně probral z působení kletby Imperius a těkal teď vzteklým pohledem z jednoho na druhého. Nejvíc nahněvaně však hleděl na Griphooka.

„U všech čertů, co tady dole všichni děláte? Zloději! Když jste odevzdal klíče, tak-," rozkřikl se a očividně chtěl něco pronést ke skřetovi, který zradil své druhy, ale Harry mu v tom zabránil.

„Imperio," pronesl s hůlkou mířící jeho směrem. Griphook bojovně nakročil k Bogrodovi a chtěl se ohradit proti tomu, jak probíhalo jeho údajné odevzdání klíčů, ale po vyslovení podmiňující kletby už to bylo zbytečné. Navíc, teď se museli zajímat o důležitější věci. Například o pronikavý řev, který prořízl ticho a rozléhal se po skalních stěnách kolem nich. Ron se mírně otřásl.

„To neni hezkej zvuk," pronesl do ticha, protože tento zvuk velmi dobře znal. Zejména od doby, kdy s rodiči navštívil v Norsku svého bratra Charlieho. Ukázal jim chovnou stanici pro draky, jejichž studiem se tam zabývá...

***

(Severus)

Stál na ochozech a hleděl na krajinu, která se před ním rozprostírala. Poslední týdny to dělal poměrně často. Nejdříve ho to uklidňovalo, ale s tím, jak temnota a podivná mlha objaly okolní pozemky, ho to už jen den za dnem víc znepokojovalo. Cítil, že se blíží válka a s ní i konec. Konec jedné etapy. Pak už bude buď jen světlo nebo jen temnota. A vše leží v rukou tří sedmnáctiletých kouzelníků. Vlastně to bylo směšné. Směšné a naprosto beznadějné. Ale Severus věděl, že ti tři dohromady jsou výjimeční. A Hermiona. Jeho inteligentní, nádherná, laskavá a nevinná Hermiona. Tolik si přál jí ještě alespoň jednou vidět, než bitva vypukne. Cítil v kostech, že to bude už opravdu brzy. S rukou na amuletu se rozhodoval, zda by bylo moudré, vyhledat jí. Přál si, aby mohl a téměř se rozhodl, že půjde, i kdyby jen na zlomek vteřiny, ale přesně v tu chvíli se za jeho zády ozval hlas Minervy McGonagalové.