The secret story (česky) ✔️

5 - Labyrint, truhla a temnota

V den posledního úkolu turnaje si Severus našel místo mezi svými kolegy na tribuně. Všude kolem se ozýval lomoz fandících studentů. Někteří měli dokonce řehtačky, píšťalky a jiné rádoby hudební nástroje, což jen umocňovalo nesnesitelný rámus. „Už aby bylo po všem," pomyslel si a vzápětí ho v tom utvrdil Kratiknotův sbor, který spustil tu příšernou fanfáru jen pár stop od něj.

Fanfára ohlašovala příchod čtyř šampionů, a to upoutalo Severusovu pozornost. Přistihl se, že je trošku nervózní, hlavně díky poslednímu rozhovoru s Brumbálem, těsně před cestou na tribunu. Spolu s ním, tam byl i Pošuk Moody a Minerva.

„Severusi, Alastore, je nezbytné dávat pozor na každý detail. Smrtijedi se mohou objevit kdekoli a kdykoli. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se pokusili Harryho unést z labyrintu," apeloval Brumbál na jejich hlavní úkol v průběhu zbytku turnaje.

„Budu ve střehu," konstatoval prostě Severus.

„Brumbále, nemyslím si, že by se bez svého pána odvážili přijít mezi nás. Když jsem umisťoval pohár do labyrintu, dával jsem si dobrý pozor, abych prověřil okolí. Nikde ani známka po Smrtijedech," vložil se do debaty Moody.

„Albusi, nebylo by bezpečnější, aby Potter do labyrintu vůbec nevstoupil?" Minerva vždy dbala především o bezpečí studentů. A o to Harryho obzvlášť.

„Bohužel ne, Minervo. Kdyby Harry odstoupil z důvodu, jako je tenhle, vyvolalo by to pouze paniku a strach... Můžeme jen čekat, být pozorní a připravení rychle zasáhnout. Víc zatím udělat nemůžeme," odpověděl Brumbál. Minerva si jen povzdechla, ale už nic neřekla. Brumbál dal jí a Moodymu pokyn k odchodu. Jakmile se za nimi zavřely dveře, promluvil ke Snapeovi.

„Severusi, pokud cokoli zahlédnete nebo ucítíte znamení zla, okamžitě mi to přijdete říct. Nesmíme opomenout jediný detail," řekl důrazně.

„Samozřejmě," souhlasil Snape.

„Teď pojďme. Už je čas."

Byla to jeho nevědomost, co ho znervózňovalo. Ale zatímco Brumbál promlouval k přítomným a vpouštěl šampiony postupně do labyrintu, snažil se Severus soustředit na okolí. Pohledem bloudil po tribuně a hledal známky něčeho neobvyklého. A něco přeci našel. Jen to nemělo nic společného se Smrtijedy. Jeho pohled se zastavil na Grangerové, která s Weasleym poskakovala a fandila, smála se a užívala si kouzlo okamžiku. Severus se neubránil pousmání. Ano, viděl v ní pořád Lily, ale zároveň v ní už spatřoval i něco jiného. Něco, co Lily nikdy neměla. Kousek jeho samého.

Napadlo ho to, když naposled opouštěl Minervin kabinet. Když si uvědomil, co si o ní celé ty roky myslí. Stejně tak totiž často uvažoval i sobě. A ať chtěl nebo ne, musel uznat, že Grangeová je pozoruhodně chytrá čarodějka už dnes. A to je teprve v polovině studia. Jednou by to mohla velmi zajímavá žena...

Z úvah o Hermioně ho vytrhl Minervin vyděšený vzdech. Podíval se směrem ke zdroji jejího zděšení a spatřil nad labyrintem spršku rudých jisker. Zhrozil se nad tím, jak dlouho musel být zahloubaný ve vlastním světě.

„Severusi, nemyslíte, že se něco stalo Potterovi, že ne," zeptala se ho lehce nervózně.

„Řekl bych, že kdyby si pro Pottera přišli Smrtijedi, nedali by mu prostor pro ohňostroj na rozloučenou," pronesl sarkasticky.

„To není vůbec zábavné, Severusi," napomenula ho.

„Je to ještě chlapec a vy, Pošuk a Brumbál jste z něj udělali návnadu," poznamenala s výčitkou v hlase.