The secret story (česky) ✔️

17 - Blíž a ještě blíž

Upozorňuji, že některé pasáže této kapitoly nejsou vhodné pro čtenáře do 15-ti let... 1️⃣5️⃣➕

Omlouvám se, že mi tahle kapitolka tak trvala, ale začalo mi zkouškové, takže se musím mezi psaním učit...🙂
Děkuju moc za Vaší trpělivost🥰
Užijte si čtení!!!!
🥰

(Hermiona)

Poslední týdny byly snad ty nejnáročnější a nejzběsilejší v jejím dosavadním životě. Skoro nestačila počítat ubíhající dny. Přes den ve škole, odpoledne se učila na NKÚ a dělala úkoly, večer trávila s Ronem a Harrym nebo na tréninku Brumbálovy armády a později, jakmile všichni usnuli, vypila lektvar neviditelnosti a upalovala do sklepení za Severusem, kde každý den trénovali alespoň hodinu a až potom se věnovali sobě. První týden se pokoušela vstávat brzy a vrátit se do věže, ale pak si kvůli časové úspoře raději vždycky vzala věci na ráno a od Severuse se vytratila na dívčí záchody zviditelnit, odkud pak chodila rovnou do Velkého sálu na snídani.
Bylo to hektické, ale přesto nikdy nebyla šťastnější.

***

Kráčela právě chodbami hradu a měla namířeno do Komnaty nejvyšší potřeby. Poslední trénink Brumbálovy armády před svátky. Musela se pečlivě rozhlížet, protože Umbridgeová všude měla svoje špehy. Kromě školníka Filche je sledovali i někteří studenti Zmijozelu, včetně Malfoye, takže nejspíš něco tušila, ale to jim nemohlo zabránit v tom, aby se připravovali.

Poslední trénink byl zaměřen na klasické odzbrojovací kletby. Nejvíc asi zazářila Ginny. Kletbou Reducto smetla figurínu z povrchu zemského. Hermiona se snažila trénovat zvolna, čekalo jí ještě druhé kolo se Severusem, takže byla docela ráda, když byl konec a ona se ani příliš neunavila. Po hodině se s Ronem vytratila do Nebelvírské věže, aby nechali prostor Harrymu a Cho.

„Myslíš, že to dají konečně dohromady?" Ron se culil, jako by šlo o něj samotného.

„Já myslím, že ano... Vždyť ze sebe nespustí oči a zůstali tam jen oni dva. To už si musí alespoň promluvit," dedukovala Hermiona a podivně se přitom usmívala. Hlavou jí proběhl její první polibek se Severusem a to, jak zmatená tehdy byla.

„Harry je statečnej, pokud jde o Ty-víš-koho, ale je to pěknej bábovka, pokud jde o holky," posmíval se mu Ron.

„Zato ty jsi hrdina," setřela ho Hermiona. To už došli do společenské místnosti a usadili se na gauči před krbem.

„Hermiono, myslíš, že bych tě mohl o něco požádat?" Ron takhle mile začínal, jen pokud chtěl něco do školy.

„No, můžeš to zkusit," škádlila ho. Ron se zadíval do země.

„Víš, ta esej z Kouzelných formulí... Potřeboval bych s tím pomoct... Nějak tomu nerozumím," začal nejistě.

„A co přesně ti přijde nejasné, Ronalde," popíchla ho ještě.

„Hmm, no, tak nějak, všechno," pokrčil rameny. Hermiona se jen zasmála.

„A ode mě to chceš vysvětlit nebo napsat?" Podívala se na něj přísně, až vykulil oči.

„Stačí, když mě jen navedeš, abych se měl čeho chytit," couvnul rychle.

„Tak si k tomu zítra po obědě sedneme," slíbila mu a v tom portrétem prošel Harry.

„Tak co, jaký to bylo," zeptal se Ron ledva se Harry usadil před krbem.

„Mokrý," odpověděl Harry trochu udiveně.