The secret story (česky) ✔️

27 - Náhrdelník, vánoční večírek a žena v kápi

(Severus)

Dny ubíhaly a on se každé ráno budil s pocitem nevysvětlitelného napětí. Ani skutečnost, že vedle něj pokaždé spokojeně oddychovala jeho Hermiona, mu nepřinášela úlevu. Vlastně tuhle jeho tenzi ještě víc umocňovala. Severus Snape vstal z postele a pro jednou zalitoval, že ve sklepení nemá okno, kterým by mohl vyhlédnout ven. Všechny chmury by mohl na chvíli pustit z hlavy a jen by se kochal výhledem na školní pozemky. Věděl, že tak nebo onak, po nadcházejících prázdninách už tu nic nebude, jako dřív. Málo záleželo na tom, zda Brumbála dostihne kletba, mladý Malfoy, on a nebo sám Pán zla. I když, ředitel s ním tenhle názor nesdílel. Jemu na tom záleželo. Kvůli bezové hůlce. Brumbál si myslel, že Pán zla jí bude chtít a až jí najde, chtěl mít jistotu, že mu nebude patřit její loajalita. Bude to malá výhoda, kterou poskytne Potterovi. Jako kdyby stejně neměl zemřít i on.

Severus si povzdechl a raději šel i se svými chmury do přední části komnat. Nechtěl Hermionu probudit. Cestou se upravil pomocí kouzel a jak se usazoval k neustále plápolajícímu krbu, vplul mu do rukou vykouzlený šálek mátového čaje a s ním připlachtil i svazek dnešních novin. Neměl náladu na čtení. Nehodlal se po ránu dozvídat, kdo další je pohřešovaný, zda byl stržen další most nebo jestli se někde na obloze neobjevilo znamení zla. Byl unavený z toho všeho dění. Usrkl čaje, odložil jej na stolek a silně si promnul spánky. Pak svůj pohled nechal spočinout na tančících plamíncích a doufal, že alespoň ty mu poskytnou trochu úlevy. Dnes mu však nebylo přáno. V týž okamžik se zabarvily do zelena a smotek pergamenu, který z nich vylétl, tak tak minul jeho hlavu. Severus si znovu otráveně povzdychl a jedním mávnutím hůlky k sobě pergamen přivolal.

Severusi,
očekávám vás v ředitelně. Prosím, dostavte se, co možná nejdříve...
S pozdravem
AB

Severus protočil oči, protože neviděl jediný důvod, kvůli kterému by s ním měl ředitel chtít mluvit. Snad jedině kvůli tomu přenosu, onehdy s Hermionou. Od té doby totiž Brumbál nebyl ve škole a kdesi pátral po dalším viteálu. Severus jen neochotně dopil čaj a vstal z křesla. Čím dřív to vyřídí, tím spíš bude moci být s Hermionou.

Došel ke stolu, vytáhl z něj pergamen a naškrábal na něj vzkaz.

Musel jsem za Brumbálem. Vrátím se brzy.
SS

Vzkaz smotal do ruličky a došel do ložnice, kde ho položil na noční stolek vedle Hermiony. Pohledem jí pohladil po lehce se usmívající tváři. Byla nádherná, když  spala. Severus se chvíli díval, jak jí cukají víčka a občas nakrčí čelo, když se jí zdá něco nehezkého. Musel se tomu pousmát. Věděl ale, že ho ředitel očekává, a tak se potichu vyplížil ven a zamířil napříč celou školou k ředitelně.

***

„Chtěl jste, abych přišel, pane řediteli," začal místo pozdravu. Oslovený k němu zvedl vřelý, přesto unavený pohled.

„Ano, jistě Severusi... Posaďte se," řekl a pokynul mu, aby zaujal místo. Severus pozdvihl obočí, ale bez řečí uposlechl.

„Zajímá mne, jak pokračuje situace s Dracem, Severusi..." Brumbál mu věnoval tázavý pohled a Severus, k jeho nelibosti, neměl moc co říct.

„Vlastně nevím, pane řediteli... Pokoušel jsem se Draca přimět, aby by mi prozradil své plány, ale on mne odbyl s tím, že mi do toho nic není... Pochopitelně, nemohu zůstat úplně stranou, s ohledem na neporušitelný slib, ale prozatím ignoruje všechny mé výzvy k tomu, aby se dostavil do mého kabinetu a promluvil si se mnou," řekl poněkud rozmrzele. Brumbál stáhl obočí, až mu na čele přibylo několik dalších vrásek a hluboce se zamyslel.