The secret story (česky) ✔️

31 - Síla spojení, Malfoy manor a vodopád

Z minulé kapitoly...

Opatrně odhrnul plachtu a nejprve jen nakoukl, zda není někde poblíž, aby viděla, jak se stan sám otevírá. Vzduch byl čistý, ani Weasleyho nikde v prostoru neviděl a tak Severus potichu vstoupil dovnitř. Rozhlédl se po stanu a jako první ho napadlo, že to je příšerně neútulné místo. Místnost byla vybavená jen tím nejzákladnějším a když se Severus rozhlédl pozorněji, bojoval s nutkáním vylepšit to tu, aby měla Hermiona pohodlí. Pak jí ovšem spatřil, jak leží na něčem, co měla nejspíš být postel a tvrdě spí. Po špičkách došel až k lůžku, nahnul se nad ní a jen hleděl na její tvář. Neměla klidný spánek, protože měla zkrabacené čelo a celkově si Severus všimnul, že musela zhubnout. Její rysy byly ostřejší a lícní kosti vystouplejší, než jak si pamatoval. Ale stále to byla jeho nádherná Hermiona. Neodolal a natáhl k ní ruku. Konečky prstů jí jemně přejel po chladné tváři a hned nato ucukl, jako kdyby se spálil. V ten okamžik totiž Hermiona otevřela oči.

„Profesore Snape," vydechla překvapeně a v Severusovi by se v tu chvíli krve nedořezal...

A nyní...

(Severus a Hermiona)

Severus stál jako opařený, neschopen jediného slova. Nikoli však Hermiona. Ta se rychle vyšvihla do sedu a zacouvala co nejdál ke stěně. S vyplašeným pohledem si objala kolena a těkala střídavě od Severuse ke vstupu do stanu. Nakonec se odhodlala promluvit jako první.

„Přišel jste nás zabít, že ano?" Hermionin hlas se chvěl, i přesto, že se pokoušela, aby zůstal pevný. Tohle její obvinění Severuse probralo z letargie.

„Cože? Ne, proč bych vás... Jistě, chápu," řekl rychle, mírně posmutnělým tónem a Hermiona mu věnovala zmatený pohled. Severus se zhluboka nadechl. Musel se z téhle šlamastyky nějak dostat a paměť jí znovu upravit nemůže. Mohlo by to mít vážné vedlejší účinky.

„Nejsem tu kvůli Pánovi zla, Herm-, tedy slečno Grangerová... Jsem tu, protože si to přál Brumbál," oznámil jí šeptem. Usoudil, že pravda je nejlepší možnost, jak ji uklidnit.

„Brumbál? Vždyť jste ho zabil! Zradil jste ho! Zradil jste Řád! Zradil jste Harryho a mě... A já vám vždycky věřila a bránila vás," vyhrkla nazlobeně a oči se jí zalili slzami. Netušila, zda to bylo vztekem nebo lítostí. Tolikrát ho obhajovala, protože doufala, ne věděla naprosto jistě, že pod svou nepřístupnou maskou ukrývá velké srdce. I když nechápala, odkud to ví. Sklopila uslzený pohled k zemi. Severuse najednou zaplavil vztek. Na Brumbála, protože jen kvůli němu musel tohle zažívat, na Temného pána, který se neměl nikdy znovu dostat k moci, na Harryho, který Hermionu do tohohle nebezpečného výletu zatáhl a nejvíc se rozzlobil sám na sebe, protože jí vzal vzpomínky a teď musel hrát tuhle šaškárnu s ní. Měl toho už víc než dost.

„Opravdu? Zradil jsem vás? A kdy přesně? Když mi Brumbál nařídil, že se musím vrátit k Vy-víte-komu a dělat mu špeha? Nebo když si bez jediné myšlenky nasadil Rojvolův prsten a zasáhla ho smrtelná kletba? Ano, slečno Grangerová, Brumbál by stejně zemřel, jenže jeho posledním rozmarem bylo, že si usmyslel, že to já ho zbavím života, protože to dokonale zapadá do jednoho z těch jeho velkolepých plánů na záchranu kouzelnického světa! Všechnu špínu nechal spadnout na mou hlavu, zatímco si odpočívá v pokoji a uděluje mi rady skrze svůj přemoudřelý portrét." Severus si vydechl úlevou, když ze sebe dostal všechnu tu zlobu. Hermiona jen seděla s pootevřenými ústy a snažila se zpracovat, co se právě dozvěděla. Váhavým hlasem promluvila.