The secret story (česky) ✔️

8 - Zkouška věrnosti, whisky a havraní křídla

V omšelém krbu uvnitř ještě omšelejšího domu v Tkalcovské ulici zazářil zelený plamen a z něj vystoupila temná postava. Severus Snape namísto přemístění využil letaxovou síť. Doufal, že mu to získá alespoň trochu času, než si ho Voldemort zavolá. Odložil svou brašnu na stůl a rozhlédl se po místnosti. Ponurost a zašlost příbytku mu připadala větší než kdy dřív. Mávl hůlkou do prostoru a odnikud se vynořila armáda prachovek, mopů a hadrů, které ve vteřině zbavily celý dům prachu a pavučin. Hned nato Severus rozžehnul všechny svíčky, včetně těch na obrovském lustru. Několik hřejivých plamínků vzplálo i v krbu, kterým přicestoval.

„Lepší," zamumlal do ticha a očekávaje brzké volání se usadil v křesle proti krbu.

Zíral do plamenů a pokoušel se nechat všechny myšlenky zmizet. Jedním z důvodů, proč byl Pán zla tak mocný, bylo jeho dokonale zvládnuté umění nitrozpytu. A jedním z důvodů, proč býval Severus jeho pravou rukou bylo, že dokonale ovládl nitrobranu. Ale dnes se necítil tak silný, jako obvykle. Oslabovaly ho emoce, které v něm včera probudila Grangerová. Emoce, o které zrovna teď vůbec nestál... A tak když pocítil na předloktí známé pálení, na chvilku zaváhal, než se rozplynul v oblaku černého kouře.

***

Místnost, do které se přemístil, neznal. Byla temná, neútulná a chladná. Vlastně byla přesným odrazem duše Pána zla. Pokud ovšem někdy nějakou duši měl. V jejím středu byl dlouhý stůl a kolem něj sedělo několik osob. Všechny je znal. Malfoy a jeho žena, Crabbe, Goyle, Macnair a několik dalších. Všechno Smrtijedi do morku kostí. Kromě Malfoye. To byl jen ubohý zbabělec. Čestné místo v čele stolu patřilo Voldemortovi, vedle kterého se krčil ten patolízal Červíček. Severus se poklonil.

„Můj pane," začal opatrně. Pán zla k němu vzhlédl a věnoval mu svůj nejúlisnější úsměv.

„Severusi, můj věrný příteli, konečně máme tu čest tě opět uvítat mezi námi... Pojď, nestůj tam a posaď se! Tady, vedle mě," řekl to způsobem tak děsivým, že Severus cítil, jak mu přejel po těle mráz. Jistým krokem došel k místu, na které Voldemort ukázal, posadil se a vyčkával.

„Nuže, Severusi, pověz nám všem důvod, proč si se mezi nás připojil teprve dnes," zeptal se Pán zla a Snape v jeho tónu vycítil výhružku.

„Můj pane, kdybych se v průběhu školního roku vrátil k vám, Brumbál by okamžitě zjistil komu patří má věrnost... Ode dne, kdy slyšel z úst Bártyho Skrka o vašem návratu mne neustále sledoval a já nechtěl zklamat vaši důvěru v mé schopnosti," odříkal naučenou odpověď.

„Ach ano, starý dobrý Brumbál... Jeho schopnosti nesmím podcenit... Zachoval ses správně... Velmi dobře, Severusi. Budeme pochopitelně potřebovat informace z hradu, které můžeš poskytnout jedině ty," pronesl zamyšleně. Severus si v duchu oddychl, protože věděl, že prozatím jde vše podle plánu. Voldemort se na něj zadíval svýma ledovýma očima a on cítil, že se mu pokouší nahlédnout do mysli. Naštěstí, jeho hradby byly pevné a výraz nezúčastněný.

„Doufám, že oceníš malý dárek, který jsem pro tebe připravil na uvítanou," řekl s dětskou radostí a pokynul Červíčkovi. Ten se za neustálého klanění kamsi vytratil. Krátce nato však byl zpět a nebyl sám. Za ním se vzduchem nesl někdo další a očividně zde byl nedobrovolně, protože bylo poznat, že je spoutaný. Když tvář vězně ozářilo světlo, Severus měl co dělat, aby udržel klidnou tvář. Znal toho muže. Byl to jeden z nejmudlovatějších mudlů, jaké kdy poznal. Odporný exemplář lidské rasy. Alkoholik, násilník, nevzdělaný hlupák. A bohužel, i jeho otec.

„Nemáš radost, Severusi? Otec a syn se znovu shledávají, jak dojemné," Voldemort úlisně protahoval každé slovo.

„Roky jsem žil v přesvědčení, že je dávno mrtvý, můj pane. Skutečnost, že přežil mou matku o víc let, než si zasloužil, mne nijak netěší," pronesl chladně.