The secret story (česky) ✔️

25 - Neporušitelný slib a dvě zlomená srdce

V minulé kapitole...

Pomalu došel ke stolu, na kterém teď ležela pouze hromádka střepů. Opatrně je odhrnul a usmál se pro sebe. Lektvar fungoval. Pod střepy ležel prsten s černým kamenem a hned vedle druhý černý kámen se symbolem relikvií smrti. Severus nejdříve uchopil prsten a zblízka si jej prohlédl. Teď už to byla pouze cetka se stopou černé magie. Prsten osušil a položil stranou. Pak vzal do ruky kámen vzkříšení, osušil ho a několikrát otočil mezi prsty, aby si ho prohlédl.

„Stále stejně zahloubaný, jak si tě pamatuji, Severusi," ozvalo se za ním a Severus na místě ztuhnul. Okamžitě ten hlas poznal, protože i po patnácti letech stále zněl jako ptačí zpěv.

„Lily," zašeptal šokovaně, když se prudce otočil.

A nyní...

„Ahoj Severusi," řekla, jakoby se naposledy viděli snad teprve včera. Jmenovaný nebyl schopen slova a dál jen šokovaně zíral.

„Srabus byl vždycky podivín, ale tohle je už podruhé, co si vypadl ze své nudné fazony, Seve," ozval se za ním druhý hlas. Severus se znovu prudce otočil.

„Siriusi," vydechl a pozvolna se začal vracet od labilního já ke stabilnímu.

„Nečekal jsem, že vás ještě někdy uvidím, abych mohl-," chtěl pokračovat, ale duch Lily Potterové mu položil ruku na ústa. Severus sice nic necítil, přesto umlkl.

„Nemusíš se omlouvat, Severusi," řekla jen.

„Lily, no tak, zkazíš každou legraci... Chtěl jsem to slyšet," zašklebil se Sirius a Lily na něj jen úkosem pohlédla.

„Jsem ti vděčná za všechno, co děláš pro Harryho," řekla něžně. Severus měl tolik na srdci, že mu ani nevadila přítomnost Siriuse, když spustil.

„Lily, chtěl jsem tě ochránit, vás všechny... Tolik mě bolí, že si musela zemřít ty i James... A i ty Siriusi... I to je má vina... Všechno je to proto, že jsem byl sobec a hlupák..." Severus těkal pohledem z jednoho na druhého a v očích se mu zaleskly slzy.

„Severusi, nemůžeš za to, je to moje vina," chlácholila ho Eileen, která se právě objevila. A spolu s ní přišel i Tobias. Držel matku kolem ramen, usmíval se, a v jeho tváři nebyla ani známka po letech utopených ve whiskey.

„Matko, otče..." Severus nevěděl, co říct.

„Severusi, vzpomínáš na den, kdy jsem zemřela? Řekla jsem ti, že ještě nemůžeš rozumět tomu, proč jsem stále s tvým otcem..." Severus jen přikývl.

„Než jsem začal pít, tvá matka pro mne byla tím nejkrásnějším stvořením, které kdy kráčelo po téhle planetě. Miloval jsem jí od první chvíle. Ale díky její kráse a nadání jsem si vždy myslel, že pro ni nejsem dost dobrý, a že mě jednoho dne opustí... Své obavy jsem topil v alkoholu a celý můj další život byl jen mizérie. Ublížil jsem Eileen, i tobě... A přesto mi tvá matka odpustila," řekl Tobias a Eileen se k němu víc přitiskla a srdečně se usmála.

„A já po celou dobu věděla, co tvého otce trápí a milovala jsem ho o to víc... Proto jsem ho nedokázala opustit... Ale ty už to teď víš," řekla tajuplně a Severus přikývl.